Archiv pro měsíc: Prosinec 2020

Počet migrujících pracovníků z venkovských oblastí do městských měst v Číně dosáhl v roce 2012 167 milionů („Migrující pracovník“, 2014, „Čína“, odst. 1), přičemž k městskému obyvatelstvu se každoročně připojuje více než 10 milionů lidí.

Zatímco provincie S‘-čchuan, Henan, Anhui, Hunan a Jinagxi (venkovské oblasti) mají největší počet emigrantů, v Pekingu, Šanghaji, Guangdongu, Zhejiangu a Fujian (městská města) je nejvyšší počet přistěhovalců. Jedním z příkladů přílivu migrujících pracovníků ve městech je Šanghaj. Populace Šanghaje v roce 2012 vzrostla na téměř 24 milionů a 40% populace tvořili migrující pracovníci (Sophie, 2014). Dnes je každý pátý Číňan migrujícím pracovníkem (obrázek 1.) (Zara, 2014).
Příliv migrujících pracovníků z venkovských států, např. S‘-čchuan, Henan, Hunan atd. Do velkých měst v Číně, např. Peking v Šanghaji přinesl v Číně novou stratifikovanou skupinu lidí. Tato mobilní skupina lidí, která tvoří více než 20% celkové populace v Číně, se nepovažuje za městské obyvatele, protože nemají rodinný registr (hukou) žádných městských měst, ale nelze je přesně nazvat venkovskými obyvateli jako díky tomu, že tráví dlouhou dobu životem ve městech. Tato skupina lidí (první a nedávno druhá generace migrujících pracovníků) byla výsledkem rozdílů příjmů mezi městem a venkovem v Číně.
Produkt nerovnosti příjmů mezi městem a venkovem
V důsledku dualismu mezi městem a venkovem jsou městským a venkovským oblastem udělena různá privilegia. V městských městech jsou nadace jako komunikace, doprava, zdravotnictví, vzdělávání atd. Pokročilé a uživatelsky přívětivé. Ve venkovských oblastech však vesničané čelili řadě problémů týkajících se nedostatku řádné zdravotní péče, vzdělání a neefektivní dopravy a komunikace. Dosud byla hustota lékařů v městských oblastech v Číně více než dvakrát vyšší než ve venkovských oblastech v Číně (Anad et al. 2008).

Pod vlivem těžké industrializace jsou hlavními zdroji příjmů ve městech velké továrny a společnosti, zatímco ve venkovských oblastech v Číně jsou jedinými zdroji příjmů malé soukromé podniky a zemědělství. To má za následek velké rozdíly v příjmech mezi městem a venkovem. Kvůli lepším životním podmínkám a vyšším platům ve velkých městech migruje mnoho vesničanů, zejména mladých mužů, do měst za účelem nezemědělské práce od 80. let. V městských městech průměrný měsíční plat každý rok stále roste, což přitahuje stále více migrujících pracovníků k přesunu do městských měst za prací. V roce 2012 se průměrný plat zvýšil o 11,8 procenta na 2290 juanů. (Sophie, 2013).

Kvůli vyšším mzdám, které migrující pracovníci dostávají, jsou schopni posílat velké částky peněz (ve srovnání s částkami získanými zemědělstvím ve venkovských oblastech Číny) domů. Ve skutečnosti právě tato suma peněz vydělaných ve městech a poslaných zpět do venkovských oblastí dokázala snížit nerovnost příjmů mezi městem a venkovem v Číně. Navíc, jelikož se migrující pracovníci stále počítají jako obyvatelé venkova, protože jejich rodinný registr (hukou) je ve venkovských oblastech, znamená zvýšení mezd, které každý měsíc přinášejí domů, zlepšení situace venkovské chudoby. Problém způsobený přílivem migrujících pracovníků – fenomén „dutých“ vesnic – však naopak zhoršuje venkovskou chudobu.