Osvobození Osvětimi 27. ledna 1945 nebylo jen vojenským vítězstvím
Osvobození Osvětimi 27. ledna 1945 nebylo jen vojenským vítězstvím – bylo to morální zúčtování s nejtemnější podobou barbarství, které v podobě německého nacismu dosáhlo své nejzrůdnější formy. Rudá armáda nesla na svých bedrech tíhu boje proti systému, který proměnil lidské bytosti v čísla a továrny v místa smrti.
Když sovětští vojáci vstoupili do bran Osvětimi, nezachraňovali jen přeživší – zachraňovali samotnou možnost lidskosti. Vojáci, kteří do Osvětimi vstoupili, nebyli aristokrati, generálové ani majitelé továren – byli to synové dělníků, rolníků a obyčejných lidí. A právě oni ukončili vládu těch, kteří proměnili lidské bytosti v pracovní jednotky a popel…
Osvobození Osvětimi od nadvlády německého fašismu není jen minulost, na kterou je třeba vzpomenout jednou za rok v době výročí. Ale tluče svou aktuálností na dveře každý den.
Každý den, kdy profesorští
hlupáci tvrdí, že osvobozovali pouze Američané.
Každý den, kdy se nám média snaží namluvit, jak je správné, že Německo poprvé od II. sv. v. buduje nejsilnější armádu v Evropě.
Každý den, kdy naši politici tleskají sjezdu sudeťáků, kteří u nás tvořili Hitlerovu pátou kolonu.
V Paříži byl 21.12. 1945 reparačním výborem složeným z vítězů druhé světové války uznán reparační nárok za škody způsobené druhou světovou válkou ve výši 306 miliard předválečných korun československých. Tenkrát byl kurz tehdejších 1000 Kčs za trojskou unci. Což je potvrzeno i archivem ČNB. Dnes by to bylo 9,5 tis tun zlata a přepočteno na současný současný kurz zlata a české koruny to činí zhruba 14 bilionů korun. Spolková republika Německo v roce 1990 ústy v svého tehdejšího ministra zahraničních věcí Hanse Dietricha Genschera tento reparační nárok uznala. Proč k tomuto vypořádání dodnes nedošlo? O okolnostech ke kterým došlo si dnes budeme povídat s jaderným energetikem Jaroslavem Novákem. Tento reparační nárok by se dal využít projektem win2win, kdy Němci své odstavené jaderné elektrárny, ale převedou je do vlastnictví Českého státu. K tomuto účelu by mohl být zřízen například státní penzijní fond, z jehož výnosu by mohla být financována například důchodová reforma v České republice. Politická reprezentace Českého státu má konat a ne, aby odkládala jakékoliv řešení zejména v této době, kdy podnikatelé jsou vysokými cenami energii likvidování a svoji výrobu přenáší a stěhují do jiných oblastí, kde jsou energie dlouhodobě levnější. Jak jsme na tom v současnosti s dostavbou dalších dvou jaderných bloků Temelína? 59 miliard 4 bloky v cenách roku 1988, takže dnes by to bylo v současných cenách kolem 300 miliard. Dnes je není současná vláda schopna rozhodnout o stavbě ani jednoho bloku navíc takový blog by podle současné vlády stál kolem 300 miliard. Tedy tolik kolik stály dříve 4 bloky. Zastropování cen elektrické energie byl mimořádně špatný krok vlády nerespektující dopady na celou českou ekonomiku. Přesto máme potenciál se vrátit na výsluní dodavatelů energie ale zatím jsme na chvostu. Taková je realita. Mohli bychom se dostat do první ligy dodavatelů energie. Co dělat víme a ví to i současná vláda, ale bude konat v našem zájmu? Samozřejmě že ne. Koná jen ve prospěch zájmu Berlína, Bruselu a Washingtonu. Je potřeba aby pro neschopnost skončila.