Zhruba jedna třetina voličů prezidenta Bidena v roce 2020 nevěří, že by měl znovu kandidovat v roce 2024, zjistil nedávný průzkum Yahoo!News/YouGov.
Průzkum se respondentů zeptal : „Měl by prezident Biden znovu kandidovat na prezidenta v roce 2024?“
Většina, 55 procent, řeklo „ne“, v roce 2024 by neměl kandidovat. Pouze jedna čtvrtina řekla „ano“, Biden by měl kandidovat a dalších 20 procent si zůstává nejistých.
Je pozoruhodné, že méně než většina demokratů, 48 procent, uvedlo, že by měl znovu kandidovat, ale 29 procent uvedlo, že by neměl. Možná významnější je skutečnost, že téměř jedna třetina voličů Bidena 2020, 32 procent, uvedla, že by v roce 2024 neměl znovu kandidovat. Pouze 43 procent uvedlo, že by měl.
Prezident Joe Biden promlouvá při vánočním projevu ve východní místnosti Bílého domu 22. prosince 2022 ve Washingtonu, DC. Prezident Biden pronesl projev, aby popřál Američanům šťastné svátky.
Dále 66 procent nezávislých uvedlo, že by Biden neměl znovu kandidovat na prezidenta, protože prezident získává podporu pouhých 14 procent nezávislých, kteří se domnívají, že by se měl ucházet o druhé funkční období.
Průzkum se uskutečnil 15.–29. prosince 2022 mezi 1 555 dospělými v USA.
Bývalý prezident Donald Trump stojí na pódiu poté, co oznámil třetí kandidaturu na prezidenta v Mar-a-Lago v Palm Beach na Floridě, 15. listopadu 2022.
Biden naznačil , že hodlá znovu kandidovat v roce 2024, čímž ho připravil na potenciální zápas s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem, který svou prezidentskou kandidaturu oficiálně oznámil v listopadu.
„Tomu říkáme Národní program velikosti, protože naše země může být větší, než kdy byla,“ řekl Trump během projevu v Mar-a-Lago.
„Naše země už není skvělá. To je nepořádek. Ale naše země může být větší než kdy předtím. V nadcházejících měsících toho bude víc, mnohem víc – a je toho tolik, co musíme udělat,“ pokračoval a varoval, že „cesta před námi nebude snadná“.
Podle zpráv první dáma Jill Biden údajně řekla francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi na nedávné státní večeři, že ona a Biden jsou připraveni zahájit kampaň za znovuzvolení, ačkoli nebylo učiněno žádné formální prohlášení.
„Toto formální rozhodnutí jsem neučinil, ale je to můj záměr, můj záměr znovu kandidovat a máme čas na to rozhodnutí,“ řekl Biden během říjnového rozhovoru pro MSNBC.
Členové užšího výboru Sněmovny reprezentantů, kteří vyšetřují útok na Kapitol Spojených států 6. ledna, sedí pod dvěma překrývajícími se obrázky na videu, které ukazuje bývalého prezidenta Donalda Trumpa, jak telefonuje v Oválné pracovně, když mají poslední veřejné setkání, na kterém mají zveřejnit zprávu o Capitol Hill ve Washingtonu, USA, 19. prosince 2022.
WASHINGTON – Užší výbor Sněmovny reprezentantů, který vyšetřuje nepokoje v Kapitolu ze 6. ledna 2021, ve středu uvedl, že odloží vydání své závěrečné zprávy.
Panel Sněmovny reprezentantů v prohlášení uvedl, že „nyní očekává, že jeho závěrečná zpráva bude předložena a zveřejněna zítra“.
Uvedla také, že vydání dalších záznamů je možné ve středu.
Oznámení přišlo dva dny poté, co výbor postoupil bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa ministerstvu spravedlnosti pro čtyři obvinění z trestného činu, včetně podněcování povstání.
Doporučení k trestnímu stíhání nejsou právně závazná a podle amerických právních expertů je na ministerstvu spravedlnosti, aby rozhodlo, zda bude obvinění stíhat.
Ministerstvo spravedlnosti vede vlastní vyšetřování nepokojů v Kapitolu, při kterých Trumpovi příznivci narušili společné zasedání Kongresu 6. ledna 2021, aby potvrdili výsledky prezidentských voleb v roce 2020.
Republikán Trump prohrál s demokratem Joem Bidenem v souboji o Bílý dům v roce 2020, ale odmítl uznat porážku a nadále prosazuje nepodložená tvrzení, že volby byly zmanipulované.
Trump, který minulý měsíc zahájil třetí nabídku na Bílý dům, opakovaně narážel na výbor 6. ledna a označil vyšetřování a další vyšetřování, která se ho týkají, za politicky motivované.
S blížícími se dánskými všeobecnými volbami dne 5. června našel libertariánský politik Joachim Olsen chytrý způsob, jak získat srdce a mysl svých kolegů Dánů – umístěním reklamy na kampaň na Pornhub, populární web pro dospělé.
Online bannery Liberální aliance, které vidí uživatelé Pornhubu, nyní obsahují usměvavého 41letého politika s titulkem: „Až skončíte s jackpotem, hlasujte pro Jokkeho [milujícího Joachima]!“
„Musíme být tam, kde jsou Dánové,“ vysvětlil Joachim Olsen v rozhovoru pro dánský deník Politiken.
Pornhub umožňuje cílené reklamy na základě zájmů veřejnosti. Olsen se rozhodl umístit svou reklamu do kategorie „měkké“ s tím, že se on a jeho kampaň „pokusili zasáhnout tam, kde jsou Dánové nejvíce“.
Olsenova neortodoxní kampaň mu pomohla posílit jeho profil, protože jeho přiznání shromáždilo přes 1400 lajků a tuny komentářů, pozitivních i negativních.
„Joachime, tohle není nic menšího než skvělé!“ napsal jeden komentující.
Tento trik ocenili dokonce i političtí rivalové Liberální aliance.
„Jediná věc, která mě štve, je, že jsem nebyl první, komu se to povedlo,“ přiznal Anders Stjernholm ze zelené strany Alternative.
Jiní však byli mnohem méně vstřícní. „Špatný vtip pro lidi s klaunským postojem k demokracii,“ řekl jeden člověk.
41letý Joachim Olsen je bývalý Dánský koulař světové třídy. S deseti mezinárodními finále za sebou má Olsen nejdelší šňůru účastí ve finále na olympijských, světových a evropských šampionátech mezi vrhači. V roce 2011 byl zvolen do dánského parlamentu.
Liberální liberální aliance je se 7,5 procenty hlasů nižší stranou ve vládě vedenou konzervativně-liberální stranou Venstre. Její platforma je založena na ekonomickém liberalismu, snížení daní a redukci sociálních programů.
Podpořte přípravu dalších rozhovorů a hledání vize pro republiku. Číslo účtu: 12122128/2010. Ukázka z rozhovoru: Jak snížit ceny energií? Jak realizovat krizový plán? Jak udělat dohodu s akcionáři? Kdy použít institut vyvlastnění ČEZu? „Rozhodně nechci škodit žádným malým akcionářům, ale samozřejmě musím stát za zájmy státu. Buď by měl stát akcionářům nabídnout cenu, která je pro ně zajímavá, rozhodně to bude méně, než-li tam nyní běhá přes tu lipskou burzu. Z burzy v Lipsku neodcházíme kvůli Němcům, takže je opravdu otázkou za koho naši kopou? Jednou za toho, podruhé za toho, pak za jiného, ale odnáší to český člověk. Pouze říkám, abychom chránili naše zájmy,“ říká v první části rozhovoru advokátka a nyní i senátorka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová. Další rozhovory s osobnostmi připravujeme. Podpořte nás svým odběrem kanálu @InovaceRepubliky CELÝ ROZHOVOR: https://youtu.be/8WCJF_Mfgpw
Jana Zwyrtek Hamplová
Jak snáší negativní energii a agresivitu? Jak pracuje s informacemi a komunikuje s lidmi? Snad není cílem vlády, že velké procento národa bude žít na sociálních dávkách? Proč je potřeba program záchrany? Jak pohlíží na porušování ústavy ČR? Jak by měl probíhat pokorný protest? Proč je pravda dcerou času?
Natočeno 11. prosince 2022 v Mohelnici 💫🇨🇿 Podpořte přípravu rozhovorů na Inovace Republiky a přípravy video obsahu „vize z krize“. Rádi bychom také natáčeli další série rozhovoru ve stylu moderovaného „dialogu protistran“ ke stále více polarizované společnosti. 🙏 Číslo transparentního účtu: 12122128/2010. Do poznámky napište “DAR”. 🌟🔑
Staňte se členem kanálu INOVACE REPUBLIKY podpořte tvorbu dalších rozhovorů a získejte možnost sledovat okamžitě po jejich zveřejnění. Nemusíte čekat na premiéru. https://www.youtube.com/channel/UCBaZ… Co pro vás v životě znamená víra? Jak získala cenu Karla Čapka? Jak napsala povídku Zákon roku 2225? Jaké myšlenky vize budeme diskutovat? Proč je důležitá nová vize pro Evropu? Jaký máte vztah k přírodě? Jak pohlížíte na prezidentské volby? Proč je pravda dcerou času? Co vzkázat lidem? Proč je důležité se obohacovat jinými názory? „Jen jinými názory se obohacujeme. Když jsem se díky Kroměřížsku ocitla na půdě Senátu, tak jsem si řekla, že budu vyžadovat, aby jednání probíhalo v souladu s jednacím řádem. I když máme názory různé, tak bychom kolektivně a jako skupina měli odmítnout vzájemné urážky, abychom neklesli na tuto úroveň. Považuji to za velice nedospělé a nezralé podobný způsob komunikace, kterému musím čelit. Vím, že jestli někdo takto reaguje například u soudu, tak vím, že jdu správným směrem,“ říká advokátka a senátorka v rozhovoru Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová. DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU: https://youtu.be/JnONoQxOVP0 „Čím více se cenzuruje, čím více se tají, čím více se na některé lidi útočí i vulgárně, tak si vždy vzpomenu na svou zkušenost u soudů. Když na mě vystartuje protistrana nebo třeba advokát protistrany, když někdo například účastní řízení vystartuje, začne urážet a rozčilovat se, tak vím, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku. Pokud třeba ten kolega s tím krásným jménem na mě tak vystartoval tím směrem, jak jsem ten pro… něco aktivista. Bohužel se u nás stalo zvykem, že ten, kdo je největší hulvát, sprosťák, který v podstatě nic neřekne, ale jen uráží, tak dostává nejvíce pozornosti. Proč? Místo toho, kdy bychom měli hledat lidi, kteří mají názor, i když s ním nesouhlasíme, tak si o něm můžeme popovídat. Z dialogu totiž vždy vyjde nejlepší řešení. Známe to i z manželství, když spolu nemluvíte, tak je to špatně,“ říká v rozhovoru advokátka a senátorka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová.
„Opravdu se hraje o budoucnost v historickém významu. Pokud nebude milión lidí na Letné a na podiu nebude takových 20 až 30 odborníků z různých oborů od medicíny, energetiky, práva ideálně apolitických, což bez politiky bohužel nepůjde. Myslím, že meleme z posledního… Pokud to někomu stále nedochází, tak skutečně padáme těžce ke dnu ekonomicky, o čem nyní hovoří ekonomové, kteří si jindy nerozumí, tak nyní hovoří stejnou řečí,“ říká v rozhovoru advokátka a senátorka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová.
* * * Inovace Republiky – Snažíme se přinášet spolupráci při hledání nových cest, sdílení myšlenek a podporovat kreativní diskuzi, která má přispívat k většímu porozumění a jednotě mezi lidmi. Cílem je vytvářet otevřené prostředí, sdílet vize, inspirovat se a postupně tak vytvářet ideovou základnu k vědomé transformaci společnosti. Více informací, audio podcasty, newsletter, články, akce na www.inovacerepubliky.cz. Připravujeme knihu Inovace Republiky.
Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 6.12.2022
Autorem petiční akce je Společnost pro obranu svobody slova (SOSP). Na slyšení tedy přirozeně promluví také zástupci SOSP. Například spoluzakladatelé Daniel Vávra a Vlastimil Veselý, manažerka projektu sběru cenzurních zásahů Gabriela Sedláčková a další.
Petici, kterou na internetu podepsalo více než 25 tisíc obyvatel České republiky (zdroj), předali Gabriela Sedláčková a Marian Kechlibar. Osobně převzali petici poslanci Nina Nováková (KDU-ČSL) a Stanislav Berkovec (ANO).
Petice požaduje následující kroky:
Vytvořit parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly neoprávněně blokovány a příspěvky smazány, aby se tyto zkušenosti mohly využít pro následný zákonodárný proces.
Jak přízrak komunismu vládne našemu světu
Po digitálních platformách požaduje formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení neoprávněných zásahů do uživatelského obsahu (transparentní proces vyřizování reklamace).
Vlastimil Veselý 5:30
Daniel Vávra 34:37
Dominik Presl, vládní poradce pro boj s dezinformacemi, 54:33
Edvard Kožušník, náměstek ministra průmyslu a obchodu, 1:02:00
Viola Fieberová, vedoucí Odboru informačních služeb MPO, 1:07:12
Rozprava (přednostně poslanci) 1:12:35
Reakce SOSP:
– Gabriela Sedláčková 1:21:20
– Jan Hořeňovský 1:27:55
– Daniel Vávra 1:34:32
Rozprava (ostatní) 1:35:17
Vlastimil Veselý 1:54:04
Diskuse ke schválení usnesení petičním výborem 1:59:22
Úvodní slovo Daniela Vávry na veřejném slyšení petičního výboru k Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích, které se konalo 6.12.2022 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Když jsme před dvěma lety rozjížděli petici, o které je tu řeč, vadilo nám, že dochází k omezování projevu na nových sociálních platformách, které se staly významnou součástí veřejného života. Mysleli jsme si, ze tyto platformy cenzurují samy, ze své vlastní vůle a ideologické zaujatosti.
Jenže mezitím se ukázalo, že i naše nejpesimističtější představy byly slabým odvarem toho, co před námi stojí. A situace se vyvinula tak, že lkát tady nad mazáním příspěvků na Facebooku, je již vlastně směšné.
Než se ale dostanu k jádru problému, kterému čelíme, dovolte mi osvětlit několik základních pojmů.
Kde žijeme? V liberálně demokratické parlamentní republice. A v právním státě.
Co je to demokracie? Jsou pro ní charakteristické volby a ochrana lidských a občanských práv jako je svoboda projevu, shromažďování a sdružování a právo na informace. Pro všechny.
Co je to republika? Forma vlády, ve které je země považována za veřejnou záležitost, nikoliv vlastnictví vládce, jejímž zdrojem moci je lid.
Právní stát by zase měl sloužit občanovi, nikoli naopak. Je spojován s liberálními hodnotami jako svoboda a rovnost občanů a chápán jako protiklad diktatury a totality, protože zamezuje zvůli vládnoucích ke zneužití jejich politické moci proti občanům a jejich svobodě.
Politická práva jsou založena na principu svobody a rovnosti.
Tato rovnost je v Listině práv a svobod vyjádřena takto „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní lidská práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné a nezrušitelné.“ Všem bez rozdílu.
Součástí toho je i konsensus, že poražení ve volbách by měli žít v uspokojení a s vědomím, že jejich život a svoboda nekončí a že se mohou podílet na vládě.
Zásadní právo, je Právo na informace – Jeho realizace přináší dostatek vstupních údajů k rozhodování, což umožňuje fyzické osobě se účinně orientovat v politickém životě a podílet se na něm. Umožňuje svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na státní hranice.
A k tomu nerozlučně patří i Svoboda projevu – každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem, nebo jiným způsobem.
To je poměrně hodně zmínek o svobodě a právu na ní, že? Jinými slovy na svobodném rozhodování lidu je demokracie založená. Pokud někdo znemožní lidu přijímat všechny nefiltrované informace, znemožňuje mu se svobodně rozhodovat. A proto společnost, kde nějaký vyvolený lidem filtruje informace, omezuje jejich dosah na základě vlivu, kterým disponuje, za účelem udržení se u exekutivní moci, nemůže vykazovat zřetelné postupy demokracie, ale naopak oligarchické snahy o ovládnutí masy.
Pokud mám neúplné informace, nemohu se správně rozhodnout u voleb. A to je samozřejmě vždy primární účel cenzury. Umlčet opozici a udržet se u moci.
Bohužel našim elitám, trpícím zjevně náhlými autokratickými sklony, nedochází to, že pomocí jejich nástrojů pro boj s dezinformacemi, se může udržet u moci i někdo jiný než oni. Naši předkové byli v tomto daleko prozíravější a dokázali uvažovat v širším logickém spektru – všechny svobody a lidská práva přísně zakotvili v ústavách.
Pro jistotu zopakuji ještě jednou a srozumitelněji:
V této zemi jsme si všichni rovni.
Je jedno, co si někteří zastánci cenzury myslí o inteligenci svých spoluobčanů.
VŠICHNI mají stejná práva. Předseda vlády, úředník ministerstva vnitra, český elf, vysokoškolský profesor i paní Vomáčková, co posílá kamarádkám řetězové emaily.
Nikdo nemá žádný speciální statut a právo ostatním cenzurovat informace proto, že jejich šiřitelé a pisatelé ze své podstaty nedisponují přirozeně silnou inteligencí.
Nikde v žádném zákoně se nepíše, že chytřejší lidé, jako třeba bojovník s dezinformacemi pan Kartouz, vystudovaný tělocvikář, má jiná, lepší práva, než paní Vomáčková.
My jsme ale bohužel svědky toho, že se mezi intelektuály i politiky prosadil zcela opačný názor. Lidé jsou hloupí. Věří nesmyslům. Nemá cenu s nimi diskutovat. Je potřeba to zakázat. Slovo dezinformace se stalo nejnadužívanějším slovem současnosti. Cokoliv se komukoliv nelíbí, je dezinformace.
A tak se stane, že náš premiér vypustí do světa tyto věty: „My musíme chránit za každou cenu… svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří… Na druhé straně, lidé mají PRÁVO na to, aby informace byly KORIGOVÁNY.“
Opravdu? Z jakého zákona, či článku Ústavy to právo na korigování vyplývá? Kdo mi ho dal? A co to znamená KORIGOVÁNY? Jak korigovány? Kým korigovány? Na základě jakého mandátu? Od koho? Z žádného. Jak už víme z předchozího, je to v přímém rozporu se vším, na čem je založena naše republika. Mimo jiné s Článkem 17 odstavcem 3 (cit.) – Cenzura je nepřípustná.
Dovolím si k tomu jeden velmi trefný citát: „Kdysi spoutaný národ, jehož vůdci konečně ztratí kontrolu nad tokem informací, brzy propukne ve svobodu a vitalitu, ale svobodný národ, který postupně zužuje kontrolu nad veřejným diskurzem, začal rychle sklouzávat k despotismu. Mějte se na pozoru před tím, kdo by vám chtěl odepřít přístup k informacím, neboť ve svém srdci sní o tom, že je vaším pánem.“ Možná vás překvapím, ale je to citát ze hry Alpha Centauri od tvůrce známé Civilizace Sida Meyera.
Je to moudré. Protože kdokoliv může říci o své opozici, že její nástup bude představovat bezpečnostní hrozbu, ohrožení něčích práv, nebo ohrožovat zdraví a může tak tuto opozici umlčet. Je to triviálně snadné. Obzvlášť s další berličkou, se kterou novodobí autokraté přišli: Nesmíte nenávidět. Neboli „hate speechovat“.
Téměř jakákoliv kritika kohokoliv se dá označit za nenávist vůči jeho víře, původu, přesvědčeni, osobě, věku, zdraví, či pohlaví… Máme tu tedy jakési další neexistující novodobé právo, právo nebýt uražen.
Jeho aplikace pak může způsobit řadu komických nepříjemností. Nemůžeme nikoho nenávidět pro jeho víru, ovšem prakticky každá víra něco nenávidí. Tu zakazuje potraty, tu má problém s homosexualitou a jindy je zase nepříjemně šovinistická. To jsou všechno věci, které jež je zakázané nenávidět, ovšem nenávidět se nesmí ani víra a přesvědčení. Co s tím? Zcela jednoduše: Nechat každého, ať si myslí, co chce, jak to bylo doposud? A to se vůbec nebudeme bavit o vtipech o blondýnkách a černém humoru.
Optimisté, naivkové a především autoritáři nad tím mávnou rukou. Je to jen paranoia! Nic takového nehrozí! Čímž se dostáváme konečně k podstatě myšlenky. Nejen hrozí, ale už se to děje. Když jsme naši petici rozjížděli, tvrdili jsme, že sociální sítě mohou svým chováním ovlivňovat výsledky voleb. Tehdy pro to nebyl žádný přímý důkaz. Dnes už ho ovšem máme.
Krátce před prezidentskými volbami v USA v roce 2020 přišel deník NYPost se skandální informací, že se dostal k laptopu Huntera Bidena, syna prezidentského kandidáta, na kterém jsou důkazy o jeho kriminálních aktivitách, užívání tvrdých drog, možném, sexu s nezletilými, nedovolenému ozbrojování, ale také namočení jeho otce Joe Bidena v podivných obchodních stycích s Čínou.
Co následovalo?
Článek byl bez důkazů označen drtivou většinou západních médií (NYT, WAPO, Politico,CNN) a factcheckingových organizací za ruskou dezinformaci.
50 bývalých členů informačních služeb včetně pěti ředitelů CIA, prohlásilo, že je to ruská dezinformace.
Deníku NYPost byl na několik týdnů zablokován účet na twitteru.
Sdílení článku na sociálních sítích vedlo k blokacím účtů uživatelů, včetně tehdejší tiskové mluvčí amerického prezidenta.
Bez vědomí uživatelů se příspěvky na toto téma nikomu nezobrazovaly, nebo byl článek sítěmi označován jako dezinformace.
Cenzura probíhala dokonce i v rámci soukromých zpráv.
A pak se ukázalo, že to byla pravda: Zdrogovaný Hunter Biden skutečně zapomněl svůj laptop v servisu, informace v něm jsou autentické a Rusko s tím nemá co do činění. Ovšem až po volbách.
Takže tady máme jasný důkaz, že konání sociálních sítí nejen, že může ovlivnit výsledky voleb, ale i je v reálném čase a prostoru ovlivňuje. Po čtyřech letech vyšetřování Trumpa a jeho kolaborace s Ruskem se navíc ukázalo, že jádro obvinění byly dezinformace z dílny volebního štábu Clintonové a Federální volební úřady udělily pokutu její prezidentské kampani a Demokratickému národnímu výboru za to, že řádně nezveřejnily objem finančních prostředků vynaložených na kontroverzní opoziční výzkum, který vedl k nechvalně proslulému spisu Trump-Rusko. (zdroj informací v tomto odstavci: CNN).
Další důkaz, že volby ovlivnily dezinformace. Ovšem dezinformace od těch, kteří s nimi nejvíce bojují a „zaručenými“ (dez)informacemi o ruské pomoci Trumpovi nás denodenně zásobovali: prostřednictvím masových medií, jednotlivých politiků, sociálních sítí, nadnárodních korporací a zpravodajských služeb. Tady jen dodám, že pokud má někdo pochybnosti o pravdivosti těchto tvrzení, milerád mu poskytnu veškeré zdroje z pro něj jistě důvěryhodných médií jako CNN, NYT, či Guardian.
Otázkou ovšem je: Bylo chování sociálních sítí dílem jejich aktivismu, nebo bylo na politickou objednávku? A i na to už máme odpověď.
Elon Musk koupil Twitter a zveřejnil, jak to tehdy bylo, a na základě čeho byl NYPost zablokován. Součástí tohoto zveřejnění byly i emaily společnosti Twitter, které reagovaly na žádost Bidenova týmuv době před volbami 2020.
Ale už z předchozího období víme, že Úředníci ministerstva vnitřní bezpečnosti a Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb posílali e-maily zaměstnancům Facebooku a Twitteru, aby upozornili na případy údajných dezinformací a poskytli jim správná stanoviska k boji proti údajně nepravdivým zprávám, které se na těchto platformách šíří.
To je ovšem Amerika. Pokud chceme důkaz, že státy delegují cenzuru na soukromé společnosti a obcházejí tím její nepřípustnost, můžeme zůstat u nás doma. Pokoutné zablokování dezinformačních webů sdružením CZ.NIC na základě žádosti vlády (podle CZ.NIC) o které vláda nežádala (podle vlády), ale děkuje za něj (premiér), je jedním z nich. Tady by šlo zásah i pochopit, kdyby se ovšem neudál zcela pokoutně, protiústavně a neměl prakticky nulový výsledný efekt.
Nebo si připomeňmesituaci v Německu, kde na základě boje s nenávistí vláda nutí sociální sítě pod drakonickými pokutami až 50 milionů euro udávat svoje uživatele státu a mazat nenávistný obsah do 24 hodin. Německá policie provedla v poslední době tisíce razií u lidí, co třeba jen napsali někomu, že je blbec, nebo sdíleli obrázek. Deník The New York Times při prověřování německých státních záznamů zjistil více než 8500 takových případů. Celkově bylo od roku 2018 obviněno nebo potrestáno více než 1 000 lidí, což je podle mnoha odborníků pravděpodobně zlomek reálných čísel.
V březnu se odehrála hromadná razie asi ve stovce domů po celém Německu v rámci koordinované celostátní akce, která pokračuje dodnes. Důvod? Lidé sdíleli na Facebooku zavádějící obrázek o političce Strany zelených. Zatím se většina z nich stala jen terčem domovní prohlídky, zabavení elektroniky a dostala pokuty v řádech tisíců euro. Jeden pachatel byl za post, že si zavražděný politik SPD za to může sám svoupolitikou, zavřen do blázince.
Londýnská policie zase zatkla pouličního kazatele za to, že kázal o tom, že v Bibli je rodina definovaná jako muž a žena. V Británii jsou vůbec napřed a tak kupříkladu policie má speciální jednotku na vyšetřování nenávisti na internetu, zatímco pro vyšetřování reálné násilné kriminality nemá dostatek policistů. Ale to není všechno. Zavedli tam dokonce takzvané non crime hate incidents, tedy zcela legální výroky, které by ale mohly někoho urazit, a tak vás za ně policie může obtěžovat a vyšetřovaní je budou mít v trestním rejstříku. V roce 2020 jich bylo už 120 tisíc. Ano tisíc. Evropská unie Německo bedlivě sleduje, neboť chce něco podobného zavést také a tím pádem to brzy budeme mít i u nás.
Dále tu máme zákony, které mají chránit demokracii před hrozbami. A tím se kruh uzavírá, protože cokoliv co nespadá pod předchozí případy, spadá sem. Nelíbí se vám, co dělá vláda? Ohrožujete státní demokratické zřízení v zájmu nepřátelské mocnosti a proto musíte byt umlčen.
No a kdyby náhodou ani to nefungovalo, jsou tu další opatřeni. Evropský zákon o svobodě médií, který je o všem, jen ne o svobodě, a de facto zařizuje, že majitelé médií nad nimi ztrácí kontrolu. A u nás se budou muset média brzy brzo řídit i jakýmsi etickým kodexem. Takže ještě pro jistotu sebecenzura.
Naše Ministerstvo vnitra mezitím připravuje zákon o dezinformacích, který se snaží obcházet Ústavu tím, že si vymyslel, že když to nezakáže úplně, ale jen trochu, za nějakých podmínek, tak to cenzura není. To v návrhu zákona skutečně je: Pokud někomu omezíte či ztížíte přístup k obsahu, není to cenzura a samotný nárok, dle Ústavy, na to není. Každé toto jednotlivé opatření vlastně vypadá i docela rozumně. Všechny dohromady jsou naprosto smrtící mix umožňující postihovat prakticky jakýkoliv názor. Co toto má společného se svobodou slova a demokracií? Nic.
Jak už jsme si řekli, na svobodném rozhodování lidu je demokracie založená a bez informací nemůže být žádná forma rozhodování plnohodnotně funkční.
V demokratickém systému by se správně neměla formovat žádná elitní skupina, která by měla tendence diktovat obyčejnému lidu cokoliv o cenzuře, omezování a filtrování jeho veřejného projevu. Je to svobodná soutěž myšlenek, kde každý má právo být zastoupen. Tedy i lidé, kteří si myslí, že pro naši zemi by bylo lepší, kdyby nebyla v EU. I pro lidi, kteří si myslí, že potraty jsou špatné, protože jim to řekl pán na obláčku.
Ale lidé jsou hloupí a věří blbostem! Vykřiknou mnozí. A přitom jim nedochází, že s paní Vomáčkovou, která šíří řetězové emaily, ztratí přístup k informacím každý. Tedy i oni sami, já, Vy všichni, co tu sedíte, novináři, vědci, všichni. Jen vládnoucí autokraté a tajné služby ne. A o tom, co smíme vědět asi rozhodne nikým nevolený a moudrý pan Benedikt Vangeli na centru hybridních hrozeb společně s panem Rakušanem 44 letým bývalým učitelem němčiny a dějepisu na gymnáziu, toho času čelící korupčnímu skandálu. To je zřejmě kvalifikace na funkci cenzora.
Lidé nejsou zas tak hloupí. A čím více je umlčujete, tím méně vám budou věřit. Je to právě to umlčování, mající za účel odstranit kritiky nepopulárních kroků vlády v naději, že když se o tom nebude mluvit, lidem to nedojde, které společnost radikalizuje. Lidem to dojde. Radikalizováním se vlády ohánějí, když zavádějí další cenzorská opatření, proti těm, kterým to došlo. A ty společnost ještě více zradikalizují a pošlou do náruče extremistům, sociopatům a konspiračním teoretikům.
Vláda, která toto činí ztrácí důvěru všech, kterým tak činí a činí z nich své nepřátele. Společnost nezradikalizuje nějaká extremistická strana, ale nespokojenost se situací, do které jí dostaly kroky vlády.
Každý, kdo pamatuje období před rokem 1989 si přitom může pamatovat, že rétorika je vždy takřka identická. Nepřátelské mocnosti, zahraniční agenti, štvavé vysílačky, rozvracení demokratického zřízení a ze všeho nejlepší posilování demokracie cenzurou. To skutečně zaznělo od ministra naší vlády. Problémy je vždy potřeba shodit na nějakého vnějšího nepřítele aby se zamaskovala vlastní neschopnost. Vláda reprezentující vůli svých občanů, což je její úkol, jim nemusí nasazovat náhubky.
Za normální situace bych přepokládal, že česká vláda bude hájit svobodu projevu svých občanů proti zvůli nadnárodních korporací. Bohužel se zdá, že tomu je naopak a vláda není spojencem, ale oponentem v tomto boji.
Podle nás, právě čelíme největšímu ohrožení demokracie a svobod od roku 1989. A stejně jako vždy, je to omlouváno dobrými úmysly a kritickou situací. Vždy bude nějaká kritická situace. A umlčování znemožňuje zvážit všechna možná řešení a jediný komu pomáhá, je viník krize, kterému komplikuje plány.
Na shromáždění řečník kritizoval současnou azylovou politiku. Během demonstrace, která následovala, se mávalo vlajkami. Transparent s nápisem „Vstáváme. Za naše základní práva. Za světový mír. Za pravdu. Pro svobodu. Pro sebeurčení.“ Průvod vedl přímo kolem vánočního trhu přes centrum města. Někteří účastníci kritizovali přítomnost tisku a snažili se novinářům bránit v práci.
Demonstrace se konaly i v dalších saských městech a protestovaly proti vládní energetické a ukrajinské politice. V Lipsku se zformoval levicový protiprotest, informoval reportér na místě. Policie musela oba tábory oddělit velkým kontingentem. Několik lidí bylo zatčeno.
Akta Twitter jsou teď mnohem zajímavějšíJak jsem již psal, minulý týden Matt Taibbi, novinář, kterého si Elon Musk vybral, aby odhalil, co se skutečně dělo v zákulisí Twitteru během prezidentských voleb v roce 2020, zveřejnil první díl „Twitter Files“. Udělal to jako dlouhé twitterové „vlákno“, které ukazovalo různou panickou firemní komunikaci o etice potlačování zajímavých politických informací. Šlo o důležité věci, ale nebyly zrovna výbušné. Všichni jsme věděli, že velké technologické firmy cenzurují informace, aby pomohly Joeovi Bidenovi. Spousta demokratům přátelsky naladěných novinářů proto zprávu rychle zazdila a následně ignorovala. Není tu nic k vidění, přátelé, pojďme jinde.Ale Musk a Taibbi slibovali víc a včera večer Taibbi vypustil skutečně šokující „doplňující vlákno“, v němž vysvětluje, proč soubory na Twitteru nebyly tak senzační, jak někteří doufali. Zdá se, že bez Muskova vědomí někdo uvnitř organizace prověřoval a cenzuroval soubory, které Taibbi a Bari Weissová (další novinářka, kterou Musk pověřil odhalením manipulací) – směli vidět. A tím někým byl Jim Baker, bývalý hlavní poradce FBI, který má, což je dost neobvyklé, titul zástupce hlavního poradce Twitteru. Pasoval se do role ani ne tak zástupce, jako spíše samotného hlavní poradce. Musk ho včera vyhodil. Baker je, jak píše Taibbi, „něco jako Zelig kontroverzí FBI z roku 2016… V roce 2018 rezignoval po vyšetřování úniků informací do tisku“.A jéje. Každý inteligentní komentátor, který to nepovažuje za potenciálně obrovský skandál, je přinejlepším záměrně slepý. Stále jasnější je, že FBI a Twitter pracovaly ruku v ruce, aby potlačily to, co označovaly za „dezinformaci“ – která se ve skutečnosti ukázala být pravdivým příběhem o synovi nynějšího prezidenta. Míra „tajné dohody“ – abychom použili slovo, které jsme v souvislosti s Ruskem a Trumpem v roce 2016 často slýchali – mezi orgány činnými v trestním řízení, stranickými politickými aktéry a velkými technologickými společnostmi začíná být bolestně jasná. Bari Weissová dodá další várku spisů z Twitteru – pochopitelně na Twitteru – a příběh se stává ještě zajímavějším. Stará obhajoba Twitteru spočívala v tom, že jde o soukromou společnost a ve svobodném světě si soukromá společnost může zveřejňovat nebo nezveřejňovat, co chce. Ale co když je tato soukromá společnost manipulována státními subjekty?Další zajímavý aspekt: jednou z hlavních postav, které se podílely na potlačení – pravdivého, nezapomeňte – příběhu Huntera Bidena, byla Vijaya Gaddeová, bývalá „vedoucí právního oddělení, veřejné politiky a důvěry a bezpečnosti“ Twitteru. Bidenova administrativa ji později pověřila poradní funkcí v Agentuře pro kybernetickou bezpečnost a bezpečnost infrastruktury, která je součástí ministerstva vnitřní bezpečnosti. To se zdá být mírně řečeno podezřelé.Twitter je globální společnost, a tak se nevyhnutelně nabízí další otázka: omezovala tato webová stránka politicky citlivý obsah také na žádost stranických nebo bezpečnostních agenturních aktérů v jiných zemích? Zapojil se Twitter – abychom použili další žhavý termín z roku 2016 – do „zahraničního vměšování“?Pokud ano, tak kde? Musk již naznačil, že se bude zabývat obviněními, že „zaměstnanci Twitteru“ upřednostňovali levicové kandidáty v Brazílii. A co Spojené království? Proč byl například zlikvidován potíže vyvolávající twitterový účet Politics for All? To jsou otázky, které stojí za prozkoumání, zejména v době, kdy parlament projednává zákon o bezpečnosti na internetu – který má částečně chránit veřejnost před naším nezdravým zvykem příliš mnoho sdílet.
Poznámka editora
Víte, co je zajímavé? Český mainstream vývoj na Twitteru naprosto ignoruje. Jako by nebyl. Přitom jde o zásadní informace. Twitter také silně cenzuroval hlasy proti covidové hysterii a často umlčoval i naše opozičníky.
A jinak si myslím, že Musk porušuje základní zákon Cosa Nostry a bude zázrak, pokud se mu v blízké době nestane „nehoda“. Třeba mu zaskočí rohlík v krku nebo uklouzne na banánové slupce. Snad má dobrou ochranku…
Dostal se nám do ruky pracovní návrh zákona o dezinformacích, přesněji „o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost online“ z dílny Ministerstva vnitra a je to čtení jak z Orwellova románu. Skoro každou stranu mám hustě podtrhanou a kladu si otázku, kdo stojí za řízeným únikem tohoto textu do médií. Buď je to partyzánská akce aktivistů z některého odboru a tudíž ministr Rakušan není schopen uřídit svoje ministerstvo, anebo text unikl s jeho vědomím či dokonce na jeho pokyn. Nevím, co je horší. Každopádně se obávám, že kdyby vláda jen vážně projednávala tento relikt normalizačních časů, řekla by si tím o další výzvu k demisi.
Ministr vnitra Vít Rakušan na sebe strhává pozornost už delší dobu. Nejdříve to byla jeho slova o nové formě extrémismu, kterou prý představují „dezinformátoři, odpůrci proticovidových opatření a proruští aktivisté“. Tak zdůvodňoval vznik elitní jednotky „proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě“, což prý se „nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit.“ Pamatuje si někdo, že by něco takového v posledních letech veřejně prohlásil ministr vnitra v některé demokratické zemi?
Pak se objevily zprávy, že na Ministerstvu vnitra vznikl Krizový informační tým (KRIT), který varuje před radikalizací části pracovníků veřejného sektoru. „Tito lidé se neradikalizují na základě záměrně zkreslených informací a příchylnosti k Ruské federaci, ale z frustrace s fungováním státu během současné krize a z dopadů, které to má na výkon jejich práce a na místní veřejnost.“ Jeho tři doporučení vzbudila značnou pozornost, protože nápadně připomínají rétoriku totalitního režimu. Kritika dokumentu zaznívá i od zástupců vládních stran, podrobněji se dokumentem zabývá např. pořad zde.
V den státního svátku na sebe upoutal další pozornost ostudnou dehonestací české vlajky, která bude mít možná právní dohru, ale my se chceme věnovat něčemu jinému. Největší hrozbou pro svobodu projevu představuje snaha jeho ministerstva zavést speciální legislativu pro „boj s dezinformacemi“, která má umožnit blokovat weby s nepohodlnými informacemi. V souvislosti s únikem návrhu do médií jsme se obrátili na tři vysoké představitele ODS. Všichni se shodli, že návrh zákona od Ministerstva vnitra nemají k dispozici, nijak se na něm nepodílí a ani nepovažují tuto aktivitu za vítanou.
Podle těchto hlasů by to znamenalo, že ani na otázce smysluplnosti zákona neexistuje v koalici shoda a že se možná jedná o sólo akci jen některé strany pětikoalice. To ovšem zpochybňují nedávná slova premiéra Fialy, který se k aktivitám na potírání „dezinformací“ hlásí a aktivitu ministerstva vítá. Možná by nebylo od věci, aby se vedení ODS k návrhu zákona jasně vyjádřilo a buď potvrdilo nebo rozptýlilo obavy, že se podílí na cenzurním návratu České republiky před listopad 1989.
Co obsahuje návrh zákona
A teď už k samotnému obsahu pracovního návrhu zákona, který vznikl – jak se píše hned na první stránce – „na základě úkolu vlády“. V první řadě je třeba předeslat, že návrh vznikl za zavřenými dveřmi a byl konzultován jen se zástupci bezpečnostních složek a státního zastupitelství bez účasti odborné veřejnosti. I laického čtenáře udeří při prvním čtení do očí formulace, že má chránit „demokracii před zlem“. Pokud má však ono „zlo“ určovat Ministerstvo vnitro, jedná se s největší pravděpodobností o totalitní režim. Návrh už podrobně komentoval pro články na webech iRozhlas a Respekt např. Jan Hořeňovský z Institutu H21, s nímž v této věci spolupracujeme a z jehož komentářů budeme níže citovat.
Cenzuru neděláme, jen omezujeme přístup a dosah
V odůvodnění konkrétních ustanovení na straně 6 je tato formulace: „…omezení nebude spočívat ve výmazu obsahu (či např. zrušení domény), ale pouze v omezení či ztížení přístupu k němu. I kvantitativní omezení dosahu však může být efektivní z hlediska prevence manipulace veřejnosti dezinformacemi, resp. válečnou propagandou. Nedojde tím zároveň k absolutnímu popření daného práva (vytvářet informace, šířit je atd.), pouze je omezen dosah, na který samotný nárok není…“. Tím se vysvětluje, že ani komunisté v 70. letech cenzuru neprováděli, jen nám odepírali k určitým informacím přístup a jejich autorům omezovali dosah.
Kouzelná je také formulace, že „volba „prahu“ by měla odpovídat návštěvnosti jednotek či nižších desítek nejvýznamnějších dezinformačních webů v ČR“, přestože pojem dezinformační web není nikde definován a o dvě stránky dříve se přímo uvádí, že „legislativní vymezení pojmu by bylo značně obtížné“.
Bez možnosti odvolání k soudu, rozhoduje sám ministr
„Zákon neposkytuje záruky dostatečného přezkumu blokace… O odvolání má v druhé instanci rozhodovat ministr vnitra. V takto politických otázkách nelze očekávat úspěch při odvolání. Po neúspěšném odvolání by nezbývalo než se obrátit na správní soudy… Odborníci se přitom shodují, že rychlý soudní přezkum je jedinou zárukou před zneužitím nových pravomocí ministerstva… Návrh nejen že nepočítá se zapojením soudu do řízení o zablokování webů, ale dokonce v něm chybí jakékoli časové omezení povinnosti web blokovat.“ To by znamenalo, že blokace domény by ji tak zakázala navždy.
Stejné chyby, stejné známky aneb inspirace Ruskem
„Český zákon, který má pomoci v boji s ruskými dezinformacemi, překvapivě opakuje některé chyby, které Evropský soud pro lidská práva vyčetl před dvěma lety Ruské federaci… Kreml tento proces zneužíval k cenzurování politicky nepohodlných webů. Evropskému soudu vadila plošná blokace nerozlišující škodlivý nebo nezákonný obsah od neškodného. Problém byl také v tom, že zákon nijak nezapojoval provozovatele webů do procesu blokace – nemohli se k důvodům zablokování vyjádřit před nezávislým orgánem, nedostali možnost škodlivý obsah dobrovolně odstranit a o zablokování nevěděli předem. Pro Štrasburk bylo takové nastavení v případě Ruska nepřijatelné, rozsudkem jej proto odmítl. Oběma nedostatky trpí i český návrh.“
Za jeden článek blokace celého webu
„Návrh umožňuje nařídit blokaci pouze celých webů. Evropský soud, před nímž končívají podobné snahy o omezení základních práv, přirovnal ve svých rozsudcích blokování online stránek k zákazu novin a opakovaně jej odmítl jako nepřípustné extrémní opatření. V tom by mohl narazit i tento návrh, podle kterého bude v případě blokace postižen nejen škodlivý obsah, ale zmizí celý web, tedy plošně všechny texty, které byly na serveru publikovány.“
„Státní orgán by měl umožnit dotčené stránce škodlivé články odstranit. Do té doby by se mohly uplatnit dočasná opatření – například výstražné přesměrování z webové adresy před samotným zablokováním…“
Je to sice pravda, ale raději to nepište
„Jak poznat článek, který je způsobilý „ohrozit svrchovanost nebo demokratické základy země“? Jaká informace může „značnou měrou ohrozit vnitřní pořádek a bezpečnost“? Jak podle ministerstva vypadá ohrožení vnitřního pořádku? … Vymezení škodlivého obsahu je abstraktní a neurčité. Nikde se nepracuje s pojmem faktické pravdivosti či nepravdivosti. To znamená, že mazat půjde i informace fakticky pravdivé, což je skandální… Zakročit bude možné zejména proti obsahu, u něhož lze vystopovat spojení se sankcionovanými osobami nebo státy… Poslední část je zcela nepřijatelná a katastrofální. V podstatě to říká – cokoli Rusko řekne, to můžeme mazat, i pokud to řekne někdo, kdo na Rusko vůbec napojen není, a říká to s úplně jiným cílem.“
Kdo podporuje vznik českého ministerstva pravdy?
Jako by naše vláda chtěla jít cestou Číny, Ruska nebo Turecka, které před pár dny přijalo zákon trestající „dezinformace“ až tříletým vězením. V USA podobné snahy o zřízení dezinformačního úřadu Republikáni jednoznačně odmítli. Připomeňme si slova amerického republikánského senátora Randa Paula, jenž se na veřejném slyšení jasně postavil proti jakýmkoli vládním opatřením, která by státním úředníkům umožnila rozhodovat o tom, co je a není pravda.
Ptejme se, proč se ty strany pětikoalice, které nepovažují vznik této legislativy ohrožující svobodu projevu za dobrý nápad (ODS a možná i KDU-ČSL), proti tomu veřejně nevymezí. Kritika ze strany odborné veřejnosti a lidskoprávních organizací tak bude dopadat i na ně. Ať bude ve finální verzi návrhu zákona cokoli, už z principu je neslučitelný se svobodou projevu a pluralitní demokracií. Právníci, se kterými jsme věc konzultovali, považují současnou ochranu před šířením poplašné zprávy, pomluvou nebo křivým obviněním za dostačující a nevyžadující další právní normu.
Je na straně vedení ODS, aby se buď od tohoto návrhu zákona jasně distancovalo anebo přiznalo, že si s ním sice nechce špinit ruce, ale že návratu k normalizační cenzuře nebude bránit. Blíží se výročí 17. listopadu a tak bychom aspoň věděli, na čem s touto vládou jsme.
Great Reset přestává být na úrovni teorie. Holandští farmáři. Rozhodnutí, kterým si EU zpečetila svůj osud. Ruský uran. Globalističtí šílenci nás chtějí vrátit do časů středověku.
🚩Jestli jsou pro Vás překlady videí užitečné a rádi byste moji práci podpořili, můžete tak učinit zde na portálu BezPressuNews: https://bezpressu.news/podporte-nas/
Děkuje a fajn den přeje Daniela, tvůrkyně portálu
Jedna z podzimních demonstrací v Lipsku / Foto: Martin Heinlein / DIE LINKE / Flickr / CC BY 2.0 /
Scházejí se každé pondělí ve městech napříč Německem, aby se vyslovili proti aktuální politice Berlína zahrnující i tvrdé protiruské sankce a podporu Ukrajiny. Demonstrantů je sice jen několik stovek, průzkumy veřejného mínění ale ukazují, že u našeho západního souseda stoupá počet těch, kteří se staví proti počínání NATO.
„Chceme, aby váleční štváči NATO přestali vytvářet konflikt mezi Německem a Ruskem, mezi Ukrajinou a Ruskem. Lidé musí pochopit, že nejsme nacisté,“ rozčiluje se na protestu ve východoněmeckém Lipsku důchodkyně Sabine Kunze a v ruce svírá hnědý transparent s nápisem „Mír s Ruskem“. Vlezlá zima a mrholení typické pro polovinu listopadu neodradily ani Davida, zhruba třicetiletého nezaměstnaného muže z Braniborska. Ten pro změnu nese kartonový obrázek kancléře Olafa Scholze, na jehož opačné straně stojí nápis „Bidenova válka“.
Někteří jsou tak vynalézaví, že mají na plakátech složitě načrtnuté paralely mezi devítiměsíční válkou na Ukrajině a pandemií koronaviru.
„Obyčejní Němci platí za to, že se chce Amerika vměšovat do Ruska,“ říká David a dodává, že jeho účty rostou, zatímco šance na získání práce se snižují. Lidí jako David a Sabine tu postává odhadem zhruba pár stovek a společně tvoří poměrně pestrou směsici. Jsou mezi nimi studenti, důchodci i rodiny s dětmi. Jedno je ale spojuje. S gradující protiamerickou rétorikou řečníků sílí i jejich potlesk, nadšení a jásot.
Tak vypadá již několik týdnů centrální lipské náměstí Augustusplatz každé pondělí v podvečer. Stejně jako v 80. letech, kdy se zde se železnou pravidelností jednou za týden scházeli odpůrci komunistického režimu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou tehdejší Německé demokratické republiky.