Nová vize regionalizace Evropy | Peter Staněk

Odebírejte kanál @InovaceRepubliky 🌍 Podpořte další rozhovory a hledání vize. Číslo účtu: 12122128/2010. Třetí část na téma světové ekonomiky. „Zajímavou koncepci začalo Německo, ale pandemie to přerušila. Nazývalo se to regionalizace Evropy. Představa je, že vrátíme kompetence na regiony. Němci si představují, že region musí být milion obyvatel. Když bychom vrátili kompetence do regionů, tak nikdo nebude nadávat na Brusel. Můžete přímo kontrolovat, co se rozkrade v regionu, politiky máte více pod kontrolou. Koneckonců energetika se také začíná více regionalizovat. Z toho vyplývá, že by z toho mohl být velice zajímavý námět pro naši novou budoucnost. Vidím v tom také zajímavý koncept soudružnosti lidí i celých obcí, které se spojují ke spolupráci. Měli bychom stavět společnost na tom, co je protokolem rostlinné říše tj. komunikace, splupráce a empatie,“ říká profesor Peter Staněk k otázce nové vize národní a evropské společnosti. Podpořte nás kliknutím na odběr kanálu @InovaceRepubliky

Kdo stojí o Ministerstvo pravdy?

Kdo stojí o Ministerstvo pravdy?
Kdo stojí o Ministerstvo pravdy?

Dostal se nám do ruky pracovní návrh zákona o dezinformacích, přesněji „o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnost online“ z dílny Ministerstva vnitra a je to čtení jak z Orwellova románu. Skoro každou stranu mám hustě podtrhanou a kladu si otázku, kdo stojí za řízeným únikem tohoto textu do médií. Buď je to partyzánská akce aktivistů z některého odboru a tudíž ministr Rakušan není schopen uřídit svoje ministerstvo, anebo text unikl s jeho vědomím či dokonce na jeho pokyn. Nevím, co je horší. Každopádně se obávám, že kdyby vláda jen vážně projednávala tento relikt normalizačních časů, řekla by si tím o další výzvu k demisi.

Ministr vnitra Vít Rakušan na sebe strhává pozornost už delší dobu. Nejdříve to byla jeho slova o nové formě extrémismu, kterou prý představují „dezinformátoři, odpůrci proticovidových opatření a proruští aktivisté“. Tak zdůvodňoval vznik elitní jednotky „proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě“, což prý se „nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit.“ Pamatuje si někdo, že by něco takového v posledních letech veřejně prohlásil ministr vnitra v některé demokratické zemi?

Pak se objevily zprávy, že na Ministerstvu vnitra vznikl Krizový informační tým (KRIT), který varuje před radikalizací části pracovníků veřejného sektoru. „Tito lidé se neradikalizují na základě záměrně zkreslených informací a příchylnosti k Ruské federaci, ale z frustrace s fungováním státu během současné krize a z dopadů, které to má na výkon jejich práce a na místní veřejnost.“ Jeho tři doporučení vzbudila značnou pozornost, protože nápadně připomínají rétoriku totalitního režimu. Kritika dokumentu zaznívá i od zástupců vládních stran, podrobněji se dokumentem zabývá např. pořad zde.

V den státního svátku na sebe upoutal další pozornost ostudnou dehonestací české vlajky, která bude mít možná právní dohru, ale my se chceme věnovat něčemu jinému. Největší hrozbou pro svobodu projevu představuje snaha jeho ministerstva zavést speciální legislativu pro „boj s dezinformacemi“, která má umožnit blokovat weby s nepohodlnými informacemi. V souvislosti s únikem návrhu do médií jsme se obrátili na tři vysoké představitele ODS. Všichni se shodli, že návrh zákona od Ministerstva vnitra nemají k dispozici, nijak se na něm nepodílí a ani nepovažují tuto aktivitu za vítanou.

Podle těchto hlasů by to znamenalo, že ani na otázce smysluplnosti zákona neexistuje v koalici shoda a že se možná jedná o sólo akci jen některé strany pětikoalice. To ovšem zpochybňují nedávná slova premiéra Fialy, který se k aktivitám na potírání „dezinformací“ hlásí a aktivitu ministerstva vítá. Možná by nebylo od věci, aby se vedení ODS k návrhu zákona jasně vyjádřilo a buď potvrdilo nebo rozptýlilo obavy, že se podílí na cenzurním návratu České republiky před listopad 1989.


Co obsahuje návrh zákona

A teď už k samotnému obsahu pracovního návrhu zákona, který vznikl – jak se píše hned na první stránce – „na základě úkolu vlády“. V první řadě je třeba předeslat, že návrh vznikl za zavřenými dveřmi a byl konzultován jen se zástupci bezpečnostních složek a státního zastupitelství bez účasti odborné veřejnosti. I laického čtenáře udeří při prvním čtení do očí formulace, že má chránit „demokracii před zlem“. Pokud má však ono „zlo“ určovat Ministerstvo vnitro, jedná se s největší pravděpodobností o totalitní režim. Návrh už podrobně komentoval pro články na webech iRozhlas a Respekt např. Jan Hořeňovský z Institutu H21, s nímž v této věci spolupracujeme a z jehož komentářů budeme níže citovat.

Cenzuru neděláme, jen omezujeme přístup a dosah

V odůvodnění konkrétních ustanovení na straně 6 je tato formulace: „…omezení nebude spočívat ve výmazu obsahu (či např. zrušení domény), ale pouze v omezení či ztížení přístupu k němu. I kvantitativní omezení dosahu však může být efektivní z hlediska prevence manipulace veřejnosti dezinformacemi, resp. válečnou propagandou. Nedojde tím zároveň k absolutnímu popření daného práva (vytvářet informace, šířit je atd.), pouze je omezen dosah, na který samotný nárok není…“. Tím se vysvětluje, že ani komunisté v 70. letech cenzuru neprováděli, jen nám odepírali k určitým informacím přístup a jejich autorům omezovali dosah.

Kouzelná je také formulace, že „volba „prahu“ by měla odpovídat návštěvnosti jednotek či nižších desítek nejvýznamnějších dezinformačních webů v ČR“, přestože pojem dezinformační web není nikde definován a o dvě stránky dříve se přímo uvádí, že „legislativní vymezení pojmu by bylo značně obtížné“.

Bez možnosti odvolání k soudu, rozhoduje sám ministr

„Zákon neposkytuje záruky dostatečného přezkumu blokace… O odvolání má v druhé instanci rozhodovat ministr vnitra. V takto politických otázkách nelze očekávat úspěch při odvolání. Po neúspěšném odvolání by nezbývalo než se obrátit na správní soudy… Odborníci se přitom shodují, že rychlý soudní přezkum je jedinou zárukou před zneužitím nových pravomocí ministerstva… Návrh nejen že nepočítá se zapojením soudu do řízení o zablokování webů, ale dokonce v něm chybí jakékoli časové omezení povinnosti web blokovat.“ To by znamenalo, že blokace domény by ji tak zakázala navždy.

Stejné chyby, stejné známky aneb inspirace Ruskem

„Český zákon, který má pomoci v boji s ruskými dezinformacemi, překvapivě opakuje některé chyby, které Evropský soud pro lidská práva vyčetl před dvěma lety Ruské federaci… Kreml tento proces zneužíval k cenzurování politicky nepohodlných webů. Evropskému soudu vadila plošná blokace nerozlišující škodlivý nebo nezákonný obsah od neškodného. Problém byl také v tom, že zákon nijak nezapojoval provozovatele webů do procesu blokace – nemohli se k důvodům zablokování vyjádřit před nezávislým orgánem, nedostali možnost škodlivý obsah dobrovolně odstranit a o zablokování nevěděli předem. Pro Štrasburk bylo takové nastavení v případě Ruska nepřijatelné, rozsudkem jej proto odmítl. Oběma nedostatky trpí i český návrh.“

Za jeden článek blokace celého webu

„Návrh umožňuje nařídit blokaci pouze celých webů. Evropský soud, před nímž končívají podobné snahy o omezení základních práv, přirovnal ve svých rozsudcích blokování online stránek k zákazu novin a opakovaně jej odmítl jako nepřípustné extrémní opatření. V tom by mohl narazit i tento návrh, podle kterého bude v případě blokace postižen nejen škodlivý obsah, ale zmizí celý web, tedy plošně všechny texty, které byly na serveru publikovány.“

„Státní orgán by měl umožnit dotčené stránce škodlivé články odstranit. Do té doby by se mohly uplatnit dočasná opatření – například výstražné přesměrování z webové adresy před samotným zablokováním…“

Je to sice pravda, ale raději to nepište

„Jak poznat článek, který je způsobilý „ohrozit svrchovanost nebo demokratické základy země“? Jaká informace může „značnou měrou ohrozit vnitřní pořádek a bezpečnost“? Jak podle ministerstva vypadá ohrožení vnitřního pořádku? … Vymezení škodlivého obsahu je abstraktní a neurčité. Nikde se nepracuje s pojmem faktické pravdivosti či nepravdivosti. To znamená, že mazat půjde i informace fakticky pravdivé, což je skandální… Zakročit bude možné zejména proti obsahu, u něhož lze vystopovat spojení se sankcionovanými osobami nebo státy… Poslední část je zcela nepřijatelná a katastrofální. V podstatě to říká – cokoli Rusko řekne, to můžeme mazat, i pokud to řekne někdo, kdo na Rusko vůbec napojen není, a říká to s úplně jiným cílem.“


Kdo podporuje vznik českého ministerstva pravdy?

Jako by naše vláda chtěla jít cestou Číny, Ruska nebo Turecka, které před pár dny přijalo zákon trestající „dezinformace“ až tříletým vězením. V USA podobné snahy o zřízení dezinformačního úřadu Republikáni jednoznačně odmítli. Připomeňme si slova amerického republikánského senátora Randa Paula, jenž se na veřejném slyšení jasně postavil proti jakýmkoli vládním opatřením, která by státním úředníkům umožnila rozhodovat o tom, co je a není pravda.

Ptejme se, proč se ty strany pětikoalice, které nepovažují vznik této legislativy ohrožující svobodu projevu za dobrý nápad (ODS a možná i KDU-ČSL), proti tomu veřejně nevymezí. Kritika ze strany odborné veřejnosti a lidskoprávních organizací tak bude dopadat i na ně. Ať bude ve finální verzi návrhu zákona cokoli, už z principu je neslučitelný se svobodou projevu a pluralitní demokracií. Právníci, se kterými jsme věc konzultovali, považují současnou ochranu před šířením poplašné zprávy, pomluvou nebo křivým obviněním za dostačující a nevyžadující další právní normu.

Je na straně vedení ODS, aby se buď od tohoto návrhu zákona jasně distancovalo anebo přiznalo, že si s ním sice nechce špinit ruce, ale že návratu k normalizační cenzuře nebude bránit. Blíží se výročí 17. listopadu a tak bychom aspoň věděli, na čem s touto vládou jsme.

https://www.sosp.cz/kdo-stoji-o-ministerstvo-pravdy/

Schröder: Západní svět chce izolovat Čínu, je nemožné uspět

Schröder: Západní svět chce izolovat Čínu, je nemožné uspět
Schröder: Západní svět chce izolovat Čínu, je nemožné uspět

Dne 20. května místního času bývalý německý kancléř Gerhard Schröder vyzval Evropu, aby posílila dialog a spolupráci s Čínou a postavila se proti tvrdému postoji a sankcím Evropy vůči Číně.

Podle Schrödera je Německo exportní průmyslovou velmocí, zejména během epidemie by nemělo následovat takzvanou zahraniční hodnotovou politiku. Dále poukázal na to, že 40 % produktů německého automobilového průmyslu je v současné době dodáváno do Číny. „Jinými slovy, Čína je nejdůležitějším německým zámořským trhem.“

Gerhard Schröder věří, že Evropa by neměla uvalit na Čínu žádné sankce, protože význam Číny jako hybné síly světového ekonomického rozvoje je nesporný a v budoucnu bude dále posilovat. Podle jeho názoru tvrdý přístup k Číně povede k vážným následkům se všemi škodami, ale bez výhod: „Pokus západního světa izolovat Čínu je nemůže uspět. Za prvé to není politicky možné, protože Čína je stálý člen Rady bezpečnosti OSN s právem veta. Za druhé je to ekonomicky nemožné. Čína je největším světovým trhem v mnoha oblastech. Za třetí, čínská technologie je opravdu velmi vyspělá. Chceme-li přinutit Čínu, aby se znovu stala slévárnou západního průmyslu, je to prostě nemožné.“

Když mluvíme o volbách v září tohoto roku, Gerhard Schröder doufá, že pokud do té doby vytvoří koaliční strana a strana zelených kabinet, měla by se strana koalice držet svého postoje a nedovolit straně zelených přijímat politiky, které poškozují německé hospodářství. Zdůraznil, že Evropa by měla posílit vnitřní jednotu a navenek mít jednotný hlas. Gerhard Schröder uvedl, že je důležitější mít jednotný geopolitický postoj než uvalit sankce. „Nemyslím si, že je nutné znovu vytvořit novou alianci. Na jedné straně jsou politické zájmy všech stran odlišné a je obtížné dosáhnout dohody. Na druhé straně není dobré, aby někdo zacházel s jednou nebo dvěma zeměmi spíše jako s rivaly a konfrontací než dialogem. Dnešní svět čelí řadě hlavních výzev, jako jsou uprchlíci, terorismus, epidemie nového koronaviru a změna klimatu. Spolupráce je nezbytná. Nemá nic společného s politickým systémem dané země.“

Akt bezpodmínečné kapitulace Německa od 8. do 9. května 1845 (REE, 2015)

Akt bezpodmínečné kapitulace Německa – dohoda o ukončení odporu německých ozbrojených sil, která ukončila druhou světovou válku a druhou světovou válku v Evropě.

Akt bezpodmínečné kapitulace Německa od 8. do 9. května 1845 (REE, 2015)
Akt bezpodmínečné kapitulace Německa od 8. do 9. května 1845 (REE, 2015)

V důsledku berlínské operace 1945, 5.2.1945, fašistické německé síly v Berlíně zastavily odpor. 7. 5. 1945 v Remeši, vedoucí velitelství spojeneckých sil v Evropě, W. Smith, zástupce SSSR, generál I. Susloparov, a zástupce vlády K. Doenitze, generál A. Jodl, podepsali protokol o odevzdání ozbrojených sil nacistického Německa. Tato dohoda byla považována za soukromou a měla být potvrzena obecněji. Stalin odmítl návrh Trumana a Churchilla již 8. května a oznámil konec války, protože odpor pokračoval na východní frontě. Věřil, že zákon by měl být slavnostně podepsán v Berlíně. V noci z 8. na 9. května 1845 na okraji Berlína, Karlshorst A. byla podepsána zástupci německého velitelství Feldm. V. Keitel, admirál Friedeburg a plukovník-generál letectví Stumpf. Z SSSR byla přijata kapitulace – poslanec. Ministr zahraničí A. Vyshinsky a zástupce Rady Nejvyššího velitelství maršála Sovětského svazu Žukov. Zástupce velel expedičním silám v Evropě. Eisenhower, hlavní maršál Spojeného království A. Obraceč. Dohoda byla také podepsána velitelem amerických strategických sil, generál C. Spaats, a vrchním velitelem francouzské armády, generálem J.M. Zástupci německého vrchního velení souhlasili s „bezpodmínečným vydáním všech našich ozbrojených sil na souši, na moři i ve vzduchu, jakož i všem silám, které jsou v současné době pod německým velením, – Nejvyšší vrchní velitelství Rudé armády a zároveň nejvyšší velitelství spojeneckých expedičních sil “od 23-01 hodin středoevropského času 08.05.1945. Slavnostní předání skončilo o 0 43 hodin 09.05.1945.

N. A. Gerulaitis.

Ruská historická encyklopedie. T. 1. M., 2015, s. 221-222.

Varšavská smlouva, 14. května 1955

Varšavská smlouva 1955 – o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, podepsané Albánií, Bulharskem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem, SSSR a Československem 14. května na Varšavském zasedání evropských států o zajištění míru a bezpečnosti v Evropě. Vstoupila v platnost dne 5. června 1955 (poté, co polská vláda uložila všechny účastníky Varšavské smlouvy s ratifikačními nástroji).

Uzavření Varšavské smlouvy bylo způsobeno hrozbou míru v Evropě, která vznikla v důsledku ratifikace Pařížských dohod západními státy z roku 1954, které umožnily vytvoření nové vojenské skupiny – Západoevropské unie s účastí Německa a jejího začlenění do Severoatlantické smlouvy z roku 1949. Cílem Smlouvy je přijmout nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti států, které milují mír, a udržení míru v Evropě; je přísně obranná. V souladu se svými podmínkami a Chartou OSN, státy, které jsou stranami Varšavské smlouvy, se zavázaly zdržet se svých mezinárodních vztahů před hrozbou nebo použitím síly; jednat v duchu přátelství a spolupráce s cílem dále rozvíjet a posilovat hospodářské a kulturní vazby mezi sebou v souladu se zásadami vzájemného respektu k nezávislosti, \ t

Varšavská smlouva umožňuje vzájemné konzultace svých účastníků ve všech důležitých mezinárodních otázkách, které ovlivňují jejich společné zájmy, jakož i okamžité konzultace, pokud podle názoru některého z účastníků hrozí ozbrojený útok nebo takový útok nastane v jednom nebo více členských státech Varšavské smlouvy. . Byl vytvořen Politický poradní výbor (PAC), který má konzultovat a řešit otázky vyplývající z provádění Varšavské smlouvy, na které jsou zastoupeni všichni členové Varšavské smlouvy.

V případě ozbrojeného útoku v Evropě na některý ze států, které jsou stranami Varšavské smlouvy, je každý stát, který je smluvní stranou Varšavské smlouvy, povinen poskytnout napadeným státům okamžitou pomoc všemi prostředky, které jsou pro ně nezbytné, včetně použití ozbrojených sil. Přijatá opatření jsou hlášena Radě bezpečnosti OSN a končí, jakmile Rada přijme opatření nezbytná k obnovení míru. Účastníci Varšavské smlouvy přijali dohodu o zřízení Společného velení (OK) ozbrojenými silami, která byla přidělena účastníky Varšavské smlouvy OC. Když vrchní velitel Spojených ozbrojených sil (OVS) vytvořil ústředí OVS. Velení vojsk každé strany Varšavské smlouvy, přidělené OVS,

Termín Varšavské smlouvy je 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které jsou smluvními stranami Varšavské smlouvy, které rok před uplynutím lhůty nebudou předávat prohlášení polské vlády o vypovězení Varšavské smlouvy.

Varšavská smlouva bude neplatná, pokud bude uzavřena evropská smlouva o kolektivní bezpečnosti. Je otevřen k přistoupení dalších států, které vyjadřují ochotu podporovat mír a bezpečnost národů. Když Varšavská smlouva byla podepsána NDR, byla učiněna výhrada, že sjednocené Německo bude osvobozeno od závazků, které na sebe převzala jedna nebo druhá jeho část podle příslušných vojensko-politických smluv a dohod uzavřených před jejím sjednocením. Zástupce Číny, který byl přítomen při podpisu Varšavské smlouvy jako pozorovatel, řekl, že Čínská lidová republika plně souhlasí s Varšavskou smlouvou a podporuje ji, s ohledem na to, že mír a bezpečnost v Asii jsou neoddělitelné od míru a bezpečnosti v Evropě.

Na zasedáních PAC (27. – 28. ledna 1956, 24. května 1958, 4. února 1960 a 28. – 29. března 1961) a na zasedání ministrů zahraničních věcí smluvních stran Varšavské smlouvy a ČLR (27. – 28. dubna 1959), jakož i individuálních schůzek ministrů zahraničních věcí. akce státu – účastníci Varšavské smlouvy, opakovaně předkládali západním mocnostem návrhy na nahrazení stávající armády. seskupení podle systému kolektivního zabezpečení v Evropě; uzavřít pakt o neútočení mezi účastníky NATO a Varšavské smlouvy; vytvořit jadernou a raketovou zónu ve střední Evropě; snížit a následně zcela stáhnout zahraniční jednotky na území států, které jsou smluvní stranou NATO a Varšavské smlouvy. V Deklaraci smluvních stran Varšavské smlouvy ze dne 4. února 1960 se jedna z hlavních otázek zabývala problémem odzbrojení a odstranění hrozby atomové války. „Zájmy lidstva nevyžadují, aby byly zbraně s jadernými raketami vůbec aktivovány …“ – uvedeno v Deklaraci, – … Nejjistější cestou k dosažení tohoto cíle je zničení všech typů zbraní, všech válečných zbraní, „e. Všeobecné a úplné odzbrojení všech států“ Státy, které jsou stranami Varšavské smlouvy, jednostranně provedly řadu opatření ke zmírnění mezinárodního napětí. V letech 1955-1958 snížili počet svých ozbrojených sil téměř o 2,5 milionu lidí. V souvislosti s dočasnou přítomností sovětských vojsk na území některých států, které jsou stranami Varšavské smlouvy, byly podepsány dohody o postavení těchto jednotek mezi SSSR a Polskem (17. prosince 1956), mezi SSSR a NDR (12. března 1957), mezi SSSR a Rumunskem (15. dubna 1957), mezi SSSR a Maďarskem (27. května 1957). 24. května 1958, PAC schválil sovětský návrh, souhlasil s vládou Rumunska, o stažení sovětských vojsk z Rumunska (v červenci 1958, sovětská vojska byla stažena z území Rumunska) a na redukci množství sovětských vojsk rozmístěných v Maďarsku. 3. srpna 1961 se v Moskvě konala schůzka prvních tajemníků ústředních výborů komunistických a dělnických stran zemí Varšavské smlouvy o otázkách souvisejících s přípravami na uzavření německé mírové smlouvy.

V. V. Sobakin. Moskva

Sovětská historická encyklopedie. V 16 svazcích. – M.: Sovětská encyklopedie. 1973-1982. Svazek 2. BAAL – WASHINGTON. 1962.

Publikace:

Varšava setkání s Evropou. stav míru a bezpečnosti v Evropě, (1955), M., 1955; Prohlášení státu – účastníci Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, (1956), Pravda, 1956, 29. ledna č. 29 (13692); Prohlášení státu – účastníci Varšavské smlouvy, (1958), Pravda, 1958, 27. května č. 147 (14541); Komuniké na zasedání ministrů. záležitostí zemí – účastníků Varšavské smlouvy a Kit. Nar. Republic, (1959), Pravda, 1959, 29. dubna č. 119 (14878); Prohlášení státu – účastníci Varšavské smlouvy, (1960), Pravda, 1960, únor 5, č. 36 (15160) 4 Komuniké na zasedání Politika. Poradenství k tomu (1961), Pravda, 1961, 31. března č. 90 (15580); Zpráva ze zasedání prvních tajemníků Ústředních komunistických výborů. a dělnické strany členských zemí Varšavské smlouvy (1961), Pravda, 1961, 6. srpna č. 218 (15708); Prohlášení vlád smluvních států Varšavské smlouvy, Pravda, 1961, 14. srpna č. 227 (15717); V sídle Sjednocených ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy, Pravda, 1961, 26. září č. 270 (15760); Setkání ministrů obrany států, které jsou stranami Varšavské smlouvy, Pravda, 1962, 2. února č. 33 (15889).

Literatura: Tunkin GI, o některých otázkách mezinárodní smlouvy v souvislosti s Varšavskou smlouvou, „Sovětský stát a zákon“, 1956, č. L; G. Žukov, Varšavská smlouva a mezinárodní bezpečnostní otázky, M., 1961.