Věděli jste že Jihoafrická republika od 50. let 20. století přeměňuje uhlí na kapalná paliva (naftu a benzín), kterými nahrazuje import ropy. Dnes Jihoafrická firma Sasol produkuje více než 130 000 barelů kapalných paliv denně, pokrývá asi 30 % potřeb Jihoafrické republiky v oblasti paliv a také vyrábí širokou škálu petrochemických produktů. Čína také realizovala projekty přeměny uhlí na kapalná paliva, přičemž továrny jsou plánovány na zhruba 80 000 barelů denně.

Jihoafrická firma Sasol využívá zkapalňování uhlí k výrobě syntetické ropy. Proces používaný společností Sasol je založen na Fischer-Tropschově procesu. Zplyňování uhlí proces výroby syntézního plynu – směsi sestávající převážně z oxidu uhelnatého (CO), vodíku (H2), oxidu uhličitého  CO2 ), metanu (CH4) a vodní páry (H2O). Historicky se uhlí zplyňovalo za účelem výroby svítiplynu, který byl v Československu široce používán. Svítiplyn je hořlavý a používal se k vytápění a osvětlení měst před nástupem rozsáhlé těžby zemního plynu z ropných vrtů.

Výměna svítiplynu za zemní plyn začala v Česku v roce 1969 na jižní Moravě a skončila v severních Čechách v roce 1996 ukončením výroby v tlakové plynárně ve Vřesové na Sokolovsku (Sokolovská uhelná a. s.). Výroba pak pokračovala už jen pro tzv. odsířený energoplyn pro novou navazující paroplynovou elektrárnu Vřesová (2×200 MW) až do roku 2020.

Austrálie nemá zdroje ropy na blízku a je závislá na dodávkách z Malajsie, Spojených států, Vietnamu a Bruneje a na dodávkách rafinovaných produktů z Jižní Korey, Singapuru a Malajsie. Pro Austrálii je to závislost na jiných zemích neuspokojivá a nepohodlná. Austrálie dováží 90 % kapalných paliv a Australské rezervy slouží pouze jako most v případě ropných šoků. Produkce kapalných paliv z uhlí (benzínu, nafty a dalších uhlovodíků) je jedinou cestou vpřed, která zajistí, že Austrálie nezůstaneme na suchu v případě velké krize, jako je válka mezi USA a Čínou. A nejlepším způsobem, jak soběstačnosti  dosáhnout, je uhlí. Uhlí je levné, hojné a lépe se hodí k výrobě těžších molekul potřebných pro naftu a letecké palivo, spolu s cennými chemikáliemi. Jen v Australském státě  Viktoria se nachází 33 miliard tun známého uhelného lignitu s odhadovaným celkovým zdrojem 430 miliard tun.
Takže když Čína a Jihoafrická republika již přeměňují uhlí na kapalná paliva, proč totéž neudělá Austrálie?

Connie Clayová tvrdí, že byla propuštěna za odhalování opakovaných porušování zákona o svobodném přístupu k informacím a odmítání uvádět veřejnost v omyl. Město nyní čelí rostoucím právním a finančním důsledkům.

Co znepokojuje znepokojené byrokraty z Richmondu ve Virginii tak… no… znepokojuje?

Jaké hrozné tajemství nebo tajemství se tak zoufale snaží skrýt?

A jak moc zoufalí jsou?

Dost zoufalá na to, aby vyhodila Connie Clayovou, bývalou městskou úřednici pro zákon o svobodném přístupu k informacím (FOIA), protože – jak tvrdí – si stěžovala na to, že úředníci se vyhýbají svým zákonným povinnostem podle FOIA, a protože odmítla lhát o reakci města na žádost místního reportéra o záznamy.

Dost zoufale na to, že město narazilo na žalobu o odvetu oznamovatelů a neoprávněné propuštění, kterou podala Clayová. Tvrdí, že město opakovaně ignorovalo nebo odkládalo žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA) – a na obhajobu v tomto případě již utratilo přes 671 000 dolarů, což je téměř trojnásobek původní výše, kterou požadovala.

A natolik zoufalí, že právníci města požádali soud, aby Clay zabránil v podání vlastních žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím, protože by tyto žádosti mohly Clayové umožnit „získat nesprávný vhled do strategie města v daném případě a zajistit si nekalou taktickou výhodu“.

Také chtějí, aby soud nařídil Clayové, aby přestala mluvit s tiskem o svém případu.

„Zeptejte se kohokoli v každém státě, zda lidé vždy dodržují zákon [FOIA], a je to dost odrazující.“

Časopis Freedom Magazine poprvé informoval o Clayové žalobě v srpnu 2025 a dokumentoval její obvinění z odvety a opakované porušování zákona o svobodném přístupu k informacím ze strany města. Od té doby nový vývoj jen prohloubil otázky ohledně transparentnosti města.

Kupodivu, poté, co obhajoba poskytla mobilní telefon patřící Petule Burksové, bývalé mluvčí města a obžalované v Clayově případu, vyšlo najevo, že telefon byl náhradou za Burksové původní zařízení vydané městem, které se podle města ztratilo.

Ten náhradní telefon obsahoval jen velmi málo textových zpráv – a žádná z nich nesouvisela s Clayovým propuštěním. Clay byl přijat v červenci 2023 a propuštěn v lednu 2024; město tvrdí, že Burksův původní telefon se ztratil během letu v létě 2024.

Problém vyšel najevo až poté, co soudkyně osobně prohledala Burksové telefon a zjistila, že se jedná o sotva používaný náhradní telefon, který Burksová dostala krátce před odchodem z práce. Burksové původní telefon byl předmětem „soudního pozastavení“, ale veškeré informace o něm jsou nyní považovány za ztracené.

Clayovi právníci se domnívají, že původní telefon mohl obsahovat textové zprávy klíčové pro její případ.

A otázka, na kterou nikdo nechce odpovědět, je, zda Burks telefon skutečně ztratil, nebo zda telefon obsahoval zprávy, které tak poškozovaly obhajobu města, že se právníci rozhodli opravit starou záměnu a telefon nadobro zmizet.

Soudkyně obvodu Claire G. Cardwellová ostře vyjádřila svou frustraci. „V žádném okamžiku během všech těchto slyšení… jste mi neřekl: ‚Pane soudce, díváte se na špatný telefon. Díváte se na telefon, který s tímto případem nemá nic společného,‘“ napomenula městské právníky.

Cardwell uvedl, že spor ohledně telefonu prokázal „obecný nedostatek respektu k soudním příkazům“ a dodal: „Soud stále neobdržel úplný, konzistentní a definitivní příběh o tom, jak přesně byl telefon ztracen, kde byl ztracen, kdy přesně byl ztracen a kde se nyní nachází.“

Telefon, který dostala, označila za „zcela irelevantní“ pro projednávaný soudní spor.

Pokud jde o otázku dodržování zákonů FOIA, Megan Rhyne, ředitelka Virginské koalice pro otevřenou vládu , souhlasila s tím, že Clay měl problém přimět úředníky města Richmond ke spolupráci a dodržování zákona.

„Lidé se tak či onak bránili,“ řekla časopisu Freedom Magazine. „Zeptejte se kohokoli v každém státě, zda lidé vždy dodržují zákon [FOIA], a je to dost odrazující.“

Clay uvedl: „Bylo mnoho případů, kdy jsem byl požádán, abych zatajil informace, které měly být zveřejněny.“

Tvrdí, že o práci přišla kvůli svému „oznamování pokračujících porušování zákona o svobodném přístupu k informacím ze strany města a nedostatku transparentnosti“ a jako „odvetu za hlášení a odmítnutí zapojit se do nezákonných a neetických aktivit v rozporu se zákonem o svobodném přístupu k informacím“.

Clayová poukazuje na mnoho případů, kdy se setkala s nespoluprácí úředníků Richmondu ohledně zveřejňování informací, včetně návrhů kasin, platu starosty a postupu pro daň ze stravování z finančního oddělení města.

Clayová uvedla, že doufá, že její žaloba povzbudí běžné občany k tomu, aby od své vlády požadovali pravdu.

„Platíte platy všem na radnici, od školníka až po starostu. Platíte jim platy a oni by se měli zodpovídat vám.… Doufám, že si uvědomí, že můžete bojovat proti radnici, že se můžete postavit za svá práva, že se za svá práva musíte postavit.“

Burks ve výpovědi uvedl, že Clayová měla „tak trochu protivný přístup“ a tak „zarytoumněl“ v dodržování termínů podle zákona o svobodném přístupu k informacím, že si někteří úředníci administrativy přáli, aby odešla.

Podle zákona Virginie mají úřady v případě podání žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím pět dní na odpověď nebo na sedmidenní prodloužení lhůty. Clay však uvedl, že tyto požadavky byly běžně zpožděny nebo ignorovány.

„Několik měsíců jsem bičoval na poplach a nikdo mě neposlouchal, byl jsem umlčen a pak vyhozen,“ řekl Clay. „Je to prostě obrovské zklamání, že byrokraté na radnici nechtějí dodržovat zákon. A když něco neřeknu já, kdo to udělá?“

Scientologická církev je jedním z nejstarších a nejzarytějších zastánců zákona o svobodném přístupu k informacím. Má dlouhou a hrdou historii v oblasti upozorňování vládních agentur, které se snaží zatajovat informace před veřejností, a zároveň na tyto agentury vnucuje důkazní břemeno, aby prokázaly, proč odmítají poskytnout přípustné informace.

V těchto případech je v sázce mnoho, včetně potřeby občanů v demokracii znát pravdu, aby mohli řádně a inteligentně odevzdat své hlasy.

Jak napsal zakladatel scientologie  L. Ron Hubbard  : „Demokracie závisí výhradně na informovanosti jednotlivých občanů.“

Voliči a daňoví poplatníci v Richmondu si zaslouží odpověď na tuto otázku: Co se vlastně jejich vládní úředníci snaží skrýt?

Je tu prostě příliš mnoho kouře na to, aby někde nehořel oheň.

Jsi tak šílený, že by tě měli zavraždit?

Zřejmě si někteří psychiatři myslí, že ano.

Doslova. Myslí si, že by pro vás bylo lepší zemřít než trpět depresí, schizofrenií nebo řadou dalších „duševních poruch“.

Sečteno a podtrženo? Nemohou vás „vyléčit“, takže vás chtějí zabít.

Šokujícím novým trendem v místech, kde je „lékařsky asistovaná sebevražda“ legálně povolena pro osoby trpící smrtelnou nebo nevyléčitelnou nemocí, je propagace této formy sebevraždy pacientům, kteří trpí pouze duševními problémy.

Jinými slovy, eutanazie – smrt – se používá jako řešení „duševních nemocí“, přestože psychiatrie nemá žádný způsob, jak dokázat, že „duševní nemoci“, které vám diagnostikují, vůbec existují.

„Léčba“ eutanazií je neomylná; je to jediná psychiatrická „léčba“, která skutečně funguje.

Jak řekl bývalý ředitel Národního institutu duševního zdraví Thomas Insel : „Slabinou je jeho nedostatečná validita. Na rozdíl od našich definic ischemické choroby srdeční, lymfomu nebo AIDS jsou [psychiatrické] diagnózy založeny na konsensu… nikoli na nějakém objektivním laboratorním měření.“

Jinými slovy, je to všechno blbost – taková, co lezou z býčích zadků. Psychiatři otevřeně přiznávají, že nemají žádné důkazy o stavech, kterými vás označují, ale tytéž nálepky vás nyní mohou opravňovat k lékařsky asistované sebevraždě.

A jakmile do rovnice vstoupí eutanazie, „léčba“ je trvalá – není cesty zpět.

„Léčba“ je samotnou definicí slova „terminální“.

A stavidla se již otevřela. Například v Nizozemsku byli v roce 2010 legálně zabiti pouze dva psychiatričtí pacienti. Do roku 2011 se tento počet zvýšil na 13 pacientů a do roku 2012 na 14. Do roku 2020 bylo evidováno 88 případů eutanazie souvisejících s duševními chorobami. Toto číslo vzrostlo v roce 2023 na 138 a do roku 2024 na 219.

To je exploze o 10 850 procent za 14 let.

„Nizozemci objevili lék na autismus: vraždu,“ psal úvodník National Review . „Nizozemský zákon byl před několika lety nejprve změněn tak, aby umožňoval ‚lékařsky asistovanou sebevraždu‘ – tj. lékařskou eutanazii – u pacientů s těžkými onemocněními, a jak se ukázalo, některé svahy jsou kluzké: Nizozemci brzy rozhodli, že i osoby trpící psychiatrickými problémy mohou být utraceny jako nechtění domácí mazlíčci, a nyní vyřazují ty, kteří nemají diagnostikovaný žádný zdravotní problém kromě autismu.“

V roce 2021 bylo utraceno celkem 10 064 Kanaďanů. V Kanadě bylo v daném roce hlášeno pouze 2 100 psů z útulků.

Není třeba dodávat, že Kanada je velkým zastáncem eutanazie. Program Medical Assistance in Dying (MAID) v Kanadě se chystá dosáhnout „milníku“ 100 000 usmrcených Kanaďanů od jeho spuštění před deseti lety.

To je 10 000 vražd ročně.

Zdá se, že Kanada má k zabíjení vlastních občanů velmi lehkovážný přístup.

A nyní se tentýž rámec rozšiřuje a přesouvá se od fyzických nemocí k samotnému duševnímu zdraví, přičemž psychiatričtí pacienti jsou nyní zabíjeni stejně jako ti, kteří byli v nacistické éře považováni za „slabomyslné“.

Jejich „konečné řešení“ je vydáváno za „asistovanou sebevraždu“, říká organizace na ochranu duševního zdraví Občanská komise pro lidská práva (CCHR) International.

„Zahalovat vraždu pláštěm lékařské praxe – ‚asistovanou sebevraždu‘ pro ‚duševní chorobu‘ – je samo o sobě zločin,“ řekl prezident CCHR International Jan Eastgate.

A přesto to dělá Holandsko, dělá to Belgie a velmi brzy – pravděpodobně do 17. března 2027 – to bude dělat i Kanada.

V roce 2024 kanadská vláda odložila o tři roky zavedení eutanazie pro osoby s duševním onemocněním s tím, že země jednoduše není připravena program rozšířit.

Kanadský zákon MAID je „pravděpodobně největší existenční hrozbou pro osoby se zdravotním postižením od dob nacistického programu v Německu ve 30. letech 20. století,“ uvedl Tim Stainton, ředitel Kanadského institutu pro inkluzi a občanství na Univerzitě Britské Kolumbie.

Historie ukazuje, kam tato cesta může vést. V roce 1939 zahájila nacistická vláda program masakrování těch, které považovala za nehodné práva na život. Tento vražedný stroj nakonec zavraždil 250 000 mužů, žen a dětí trpících fyzickým nebo duševním postižením.

Lékaři jako Will Johnston z Vancouveru se staví proti kanadskému programu MAID. Původně vysvětlil: „Byly dány sliby, že žádný lékař nebude nikdy nucen k účasti na eutanazii, žádný lékař ani zdravotní sestra nikdy nepřijdou o práci, protože nebudou s eutanazií spolupracovat. Žádná nemocnice to nebude muset dělat. Žádný domov důchodců ani žádná jednotka paliativní péče nebudou nuceny hostit lékaře, kteří zabíjejí pacienty, kteří chtějí zemřít. To vše byla naprostá fikce.“

„Všechny tyto věci se nyní staly.“

„Léčba“ eutanazií je neomylná; je to jediná psychiatrická „léčba“, která skutečně funguje. Kdykoli se použije, zbývá jen pohřeb… a hrob.

Ale v aplikaci MAID na duševní choroby je háček – takový, který by mohl nakonec vést k tomu, že jej Kanaďané zcela odmítnou.

Ta chytlavá karta zní takto: Pokud jste natolik šílení, že splňujete podmínky pro eutanazii, jak můžete být zároveň považováni za natolik příčetné, abyste dali informovaný souhlas?

Otázka není hypotetická. Kanadská vláda výslovně uvádí, že pro zvážení eutanazie musíte „udělit informovaný souhlas s přijetím lékařské pomoci při umírání“.

Abyste se mohli stát beránkem vedeným na porážku, musíte „udělit informovaný souhlas s přijetím MAID, což znamená, že daná osoba souhlasila s přijetím MAID poté, co obdržela všechny informace potřebné k tomuto rozhodnutí.“

Ale když se o vás říká, že jste blázen jako blázen, jak byste mohli pochopit, že injekce nebo pilulka, kterou vám ten „hodný“ psychiatr chystá dát, je jednosměrná cesta na hřbitov?

Dokonce i Psychiatric Times připouští : „Základní kritéria, jako je nenapravitelnost, rozhodovací schopnost a nesnesitelné utrpení, byla u duševních onemocnění všeobecně považována za epistemologicky nestabilní, zejména u dospívajících a mladých dospělých, jejichž psychologický vývoj stále probíhal,“ a uvádí „rostoucí nejistotu ohledně toho, zda psychiatrie překročila hranici, kterou nemůže souvisle zdůvodnit.“

Všechno se točí kolem tohoto: Psychiatři nemohou prokázat existenci žádné z duševních chorob, které pacientům „diagnostikují“. I kdyby mohli, nemohou je vyléčit – ne pomocí léků otupujících mysl, elektrošoků, lobotomií ani terapií. Svět si z toho začíná uvědomovat své schopnosti.

Takže psychiatri by klidně mohli prohlásit, že jejich pacient (čti oběť) je „dostatečně příčetný“, aby pochopil – a souhlasil – se svou vlastní smrtí.

A v tom okamžiku se objeví usměvavý duch Dr. Mengeleho, nacistického „anděla smrti“, který má určovat, kdo v osvětimských plynových komorách přežije a kdo zemře.

Tuto zrůdnost jsme zastavili ve druhé světové válce.

Vypadá to, že je čas to zase zastavit.

9. poradenská ADV, s.r.o. , Praha IČO 01808371
IČO: 01808371
Z. KAPITÁL: 20 000 Kč
SCHRÁNKA: 8r87nkm

ADRESA: Na zámkách 675/4, Čimice, 181 00 Praha
Datum vzniku a zápisu 1. prosinec 2016
Spisová značka C 267055/MSPH Městský soud v Praze
Obchodní firma 9. poradenská ADV, s.r.o.
Sídlo Na zámkách 675/4, Čimice, 181 00 Praha

Identifikační číslo 01808371
Právní forma Společnost s r.o.
Předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
Statutární orgán
Jednatel
Radomír Luptovský
Praha
Počet členů 1
Způsob jednání
Jednatel zastupuje společnost ve všech věcech samostatně.
Společníci
Společník
Radomír Luptovský
Praha
Podíl: Vklad: 20 000,-Kč
Splaceno: 100.00%
Obchodní podíl: 100.00 %
Druh podílu: základní bez zvláštních práv a povinností, 20000 podílů, každý podíl o velikosti 1/20000, každý je spojen s vkladem do základního kapitálu 1,-Kč, označení: základní č. 1 – 20000
Základní kapitál 20 000,-Kč

Německé zemědělství plní důležité společenské funkce! Jeho účelem je produkovat zdravé a čerstvé potraviny, a tím přispívat k potravinové bezpečnosti v Bádensku-Württembergu a Německu. Zemědělství utváří Německou kulturní krajinu a mělo by udržovat naši turisticky atraktivní krajinu otevřenou a rozmanitou. Mělo by také chránit přírodu a klima, chovat zvířata v druhově vhodných podmínkách a udržovat úrodnost půdy jako základ pro produkci.

Postupem času Německé zemědělství převzalo mnoho dalších úkolů a etablovalo se jako zdroj příjmů pro společnost. 

Němečtí zemědělci přijali obnovitelné zdroje energie již v rané fázi. Ještě před velkým boomem vybavovali stodoly, přístřešky a střechy fotovoltaickými systémy a vyráběli elektřinu a teplo z bioplynu. Německé farmy vytvářejí pracovní místa ve venkovských oblastech, revitalizují naše místní kluby a komunity a na mnoha místech jejich turistická nabídka poskytuje další ekonomický impuls. V některých oblastech jsou jejich farmářské obchody jedinou možností nakupování pro okolní vesnice a přispívají k environmentální výchově pro všechny věkové kategorie prostřednictvím farmářských festivalů, prohlídek s průvodcem, vzdělávacích programů pro farmy a dalších iniciativ.

Stručně řečeno: Naše zemědělství je nedílnou součástí našich vesnic!  

Dohoda Mercosur byla a zůstává hlavním tématem: Jaké ekonomické škody utrpí německé/bádensko-württemberské zemědělství zvýšením dovozních kvót? Nebo je podle vás dohoda Mercosur v každém případě úspěchem? 

Podle vědeckých zdrojů, včetně Thünenova institutu, představují kvóty na hovězí maso dovážené se sníženými cly 2 % hovězího masa vyrobeného v samotné EU. Celkově se jedná o relativně malé množství. Pokud však Jižní Amerika a zvláště uskupení zemi Mercosur, jak je pravděpodobné, vyváží především prémiové kusy, které jsou v Německu velmi žádané, lze očekávat výrazně vyšší podíl těchto prémiových kusů se sníženými cly. Proto se domníváme, že je vhodné, aby během jednání byly posíleny nástroje pro monitorování trhu a intervence a aby byl bedlivě sledován dopad na prodej a ceny producentů v Německu. V souvislosti s dalšími plánovanými obchodními dohodami, jako je dohoda s Austrálií, musíme také bedlivě sledovat situaci na trhu se zemědělskými produkty a cenami producentů a v případě potřeby přijmout protiopatření.

Celkově podporujeme Mercosur a považujeme jej za důležitý globální signál a pozitivní znamení pro ekonomiku jako celek. Pokud jde o citlivé zemědělské produkty, spoléháme na účinnost mechanismů ochrany trhu a na to, že v případě hrozících narušení trhu budou přijata opatření ve prospěch zemědělců.  

Jak vidíte situaci Německa v oblasti soběstačnosti v případě nouze? Existuje jasný postoj k úrovni soběstačnosti? 

Bezpečnost dodávek v době krize závisí na jedné straně na národních potravinových rezervách a distribučních strukturách pro krizové řízení a na druhé straně na produkční a zpracovatelské infrastruktuře v regionech, včetně komplexních zemědělských postupů. Vzhledem ke svému příznivému klimatu má Bádensko-Württembersko zvláštní odpovědnost za produkci ovoce a zeleniny a my hodláme zavést opatření konkrétně ke zvýšení soběstačnosti a produkce v této oblasti. Dosud jsme nestanovili konkrétní minimální hranici pro soběstačnost. Klíčovým faktorem ovlivňujícím možnost soběstačnosti je udržování komplexních zemědělských postupů spolu s rozsáhlými strukturami sběru a zpracování a regionálními hodnotovými řetězci pro stravovací služby ve všech veřejných institucích. To je pro nás důležité.

Politici často ignorují náš zemědělský zákon, přestože jasně definuje směrnice a cíle, podle kterých by měl stát provádět zemědělskou politiku. Jaký je váš postoj k tomu, že se v budoucnu bude klást větší důraz na implementaci zemědělského zákona? 

Právně nařízené průzkumy, fakta a analýzy týkající se zemědělství jsou relevantnější než kdy dříve. Německá spolková vláda je ze zákona povinna vypracovat zprávu o stavu zemědělství. Tato zpráva musí mimo jiné obsahovat posouzení toho, jak jsou zemědělské mzdy srovnatelné s průměrnými mzdami v jiných odvětvích a zda manažeři zemědělských podniků dostávají odpovídající odměnu. Pokud ne, musí federální vláda nastínit opatření, která hodlá přijmout k nápravě.

 Dosažení cílů, které jsou zde stanoveny, by mělo být mnohem důležitějším prvkem Německé zemědělské politiky. Spravedlivé hodnotové řetězce, spravedlivé ceny – jinými slovy zemědělství, ze kterého se může uživit každý, zejména zemědělci – je pro přežití zemědělství zásadní a relevantnější než kdy dříve. Proto se například zasazujeme o povinné smluvní dohody o ceně, množství, dodací lhůtě a kvalitě v souladu s články 148 a 168 společné organizace trhu (SOT).

 Svobodní farmáři říkají: CDU, která prohrála jen těsně, se nyní stává komplicem Zelených. Tím pokračuje ve své cestě stále většího sbližování svého programu se Zelenými – s důsledky daleko za hranicemi Bádenska-Württemberska. Dělá to především kvůli moci, ať už to stojí cokoli: Kvůli spoluvládnutí CDU opouští své vlastní pozice a stále více ztrácí svou osobitou identitu.

SPD se propadla do čím dál větší bezvýznamnosti a skončila na pouhých 5 procentech. Všechny strany se společně zmobilizovaly proti AfD – neúspěšně. AfD se v těchto volbách podařilo zdvojnásobit počet hlasů.

AH Technik, výrobní družstvo , Praha IČO 00538744

bývalého plátce DPH

Identifikační číslo 00538744

Gastro – ProNy s.r.o. , Praha IČO 01392671

DIČ (DPH): CZ01392671 , Detail plátce DPH

Právní forma Společnost s r.o.

GASTRO-EIS-TECHNIK, spol. s r.o. , Praha IČO 00565806

Datum vzniku a zápisu 1. říjen 1990

Statutární orgán